Za třetí, je třeba zlepšit hospodaření s majetkem a financemi 4 страница

-  Likvidace společenského vlastnictví výrobních prostředků, bezohledná privatizace a tím prohloubení třídní antagonistické diferenciace společnosti.

-  Rozsáhlý rozprodej, rozkradení a zašantročení národního majetku v řádu bilionů korun, prapodivné zmizení našeho měnového zlata.

-  Obludné zadlužení republiky přesahující (zatím) bilion korun a jemu se blížící zadlužení obyvatelstva, což už dnes přináší neřešitelnou situaci mnohých rodin.

-  Pauperizace širokých vrstev obyvatelstva související s nevídanou nezaměstnaností, nízkými mzdami a prudce rostoucími náklady na základní životní podmínky – bydlení, energie, voda, potraviny, ošacení atd. Roste podíl lidí s podprůměrnou životní úrovní až pod hranicí chudoby a žebroty a bez střechy nad hlavou.

Celospolečenské

Po převratu se vládnoucí koalice dopustily řady skutků, které se dotýkají přímo existence a suverenity republiky. Ty nejhorší je možno definovat stručně tímto způsobem:

1.  Cílené rozbití československého státu na přelomu let 1992
a 1993. Společná republika byla zlikvidována po 74 letech s fungující provázanou ekonomikou, politickým systémem, vybudovanou dopravní a energetickou sítí apod. Nelze všechno svádět na Slováky – viz vystoupení V. Klause v Hyde parku ČT 24 dne 7. 11. 2014 – „on prý rozpad republiky nechtěl, ale po svém jednání s V. Mečiarem s tím souhlasil a ukazuje se údajně, že to bylo to nejlepší řešení k naprosté spokojenosti obou národů“. Vybavuje se mi zasedání tehdejšího ještě Federálního shromáždění, které zrušení federace odhlasovalo, když po skončeném hlasování vypukly obrovské ovace pravicových poslanců, a to i českých.

2.  Zavlečení České republiky do agresivního paktu NATO přes původní ujišťování V. Havla, že do žádného paktu už nevstoupíme. V roce 1999 jsme se za vydatné podpory Havla stali jeho členy. A teď jsme plně a bezmezně poslušni jeho velení a potažmo Spojených států v celé své zahraniční politice – viz např. v poslední době postoj vlády k ukrajinské krizi. Naši občané se zúčastňují agresivních „misí“, čili náš stát je poprvé v historii na straně útočníků a okupantů v zemích vzdálených od našich hranic, podle rozhodnutí našich pánů za oceánem. Pro naše příslušníky se plně hodí označení „žoldnéři“, neboť pod cizím velením a za peníze zasahují proti občanům jiných zemí.

3.  Předávání obrovského majetku církvím (tzv. církevní restituce). Je to vrcholný zločin, neboť majetek je většinou vydáván neoprávněně, bez potřebných dokladů. Strany současné vládní koalice (kromě KDU-ČSL, která vždy „restituce“ obhajovala) před volbami slibovaly, že se k přijatému zákonu vrátí po volbách a budou jej revidovat. Ale sliby chyby. Prý jednali s vrcholnými představiteli církví, zejména římskokatolické. Ale ti podle očekávání neustoupili ani o milimetr. Katolická církev jen potvrdila svou staletí trvající chamtivost a nenasytnost.

Všechny tyto kroky mají společné především to, že byly uskutečněny, aniž by se současní vládci zeptali občanů a většinově proti jejich vůli.

Ideologické

Současná doba se silně odráží ve sféře vědomí lidí. Po celých dvacet pět let probíhá nepřetržité masírování obyvatel pravicovou a zejména antikomunistickou propagandou. Hlavní roli v tom hrají masové sdělovací prostředky. Jejich „argumentace“ je většinou uměle vyprodukovaná a lživá – především v líčení socialistického režimu před listopadem 1989. A tak současný antikomunismus, který je oficiální doktrínou tohoto státu, jen papouškuje to, co hlásají různí pochybní ideologové poplatní různým dobře placeným skupinám. Zamyslíme-li se nad podstatou těchto tvrzení, musíme jim - konečně jako veškerému antikomunismu - přiřadit adjektivum primitivní, hlavně pokud jsme období socialismu prožili a ledacos pamatujeme. Těch nesmyslů a lží je celá řada; mohl bych je citovat, ale až se mi příčí s něčím takovým polemizovat. Nejhorší je, že tímto ideovým jedem je otravována mladá generace, která si již dřívější dobu nepamatuje a nemůže srovnávat.

Mnozí lidé, i když se svou životní úrovní proti dřívějšku propadli, nepřipouštějí, že naletěli, když fandili tehdejším změnám a pokud si to uvědomují, tak to nechtějí otevřeně přiznat. A tak sami neblaze působí na své děti a vnoučata.

Musím se, ač nerad zmínit o vlivu této módní propagandy i na členy naší strany. Kromě již zmíněného zvráceného názoru na příčiny převratu (socialismus prý byl prohnilý režim, který se sám zhroutil, byla zde nesvoboda, páchali jsme zločiny, nemohli jsme cestovat, potlačovali jsme náboženská vyznání, i o těch nešťastných banánech se zmiňují – prostě hrůza) se někteří vyjadřují k současnému kapitalistickému režimu pozitivně – co prý chceme, když se lidé „mají dobře“. Ano, máme i členy, kteří se zdárně etablovali v současném systému, přišli k slušným, byť legálním příjmům. Ti už opustili myšlenku sociálního přístupu a perspektivy nové socialistické společnosti (o komunismu ani nemluvě). A protože usuzují podle sebe, nechtějí se snížit k těm, kteří se svými platy či důchody sotva přežívají. Řada z nich se už nehlásí k marxismu a už vůbec ne k leninismu a k marxisticko-leninské teorii vývoje společnosti. Dokonce jsem slyšel, že toto učení je už překonané.

Existuje tedy východisko? Jsem přesvědčen, že ano. Stojíme teď na křižovatce a musíme si uvědomit, kterou cestou se dáme. Myslím, že se musíme rozhodnout především směrem zachování levicového, důsledně marxisticko-leninského, komunistického charakteru naší strany. Převrat v listopadu 1989 nás hodně zpomalil v našem vývoji k socialismu a komunismu, ale to neznamená, že tuto cestu nám navždy zlikvidoval. V zájmu lidstva jiný vývoj ani nemůže být. Jiná alternativa může vést jedině k světovému válečnému konfliktu, který by, jak se logicky ukazuje, vyústil v krátké době likvidací všeho živého na planetě Zemi – tertium non datur (třetí možnost neexistuje). Hlavním úkolem nás komunistů je vytrvale působit k systémové změně, tj. nastolení socialistických výrobních vztahů, a tím k sociálně spravedlivé společnosti.

Přípravy na válku proti Rusku se intenzifikují

Karel Kluz

Do vědomí Čechů a ostatních Slovanů se buržoazii podařilo prosadit vysoký stupeň nenávistí vůči Rusům, kteří zachránili jejich předky před totální likvidací. Je potřeba se ptát, kdo byli rodiče a prarodiče současných elit, jaký byl jejich vztah k hitlerovskému Německu a proč se nyní tak snaží zastírat buržoazní diktaturu Evropské unie (hlavně německou) v České republice, hesly o svobodě a lidských právech. Nejlépe to řekla ministryně spravedlnosti Válková, že se v průběhu okupace Čechům zas tolik nestalo. Podle ní komunisté, Židé a cikáni nebyli asi Češi.

Sedmdesát pět let po zahájení nejkrvavější války v dějinách lidstva, kterou vítězně zakončili sovětští komunisté likvidací fašismu v Evropě, připravuje německý imperialismus generální štáb Bundeswehru opět na válku proti Rusku. Tento záměr dal zřetelně najevo v článku uveřejněném v pátečním vydání Die Welt, vrchní velitel „Velitelství spojeneckých sil NATO“, jednoho ze tří nejvyšších velitelství v Evropě, generál Bundeswehru Hans Lothar Domröse. Generál uvádí, že dosud NATO provádělo svá největší cvičení, kterých se účastnilo do 40 000 osob, pouze na teritoriu západních členských států. Nyní by se cvičení měla realizovat na územích států východní Evropy a Pobaltí.

Po dvaceti pěti letech od rozbití Sovětského svazu, plánuje tedy NATO koncentrovat desítky tisíc svých vojáků u ruských hranic.

Washington a Berlín připravily fašistický převrat na Ukrajině a instalovaly v Kyjevě prozápadní antiruský režim. Nyní imperialistické mocnosti sdružené v NATO dokončují obklíčení Ruska. Tato válečná politika hrozí rozpoutáním jaderného konfliktu. Dokonce i část buržoazních médií, které se netají svou nenávistí k Rusku, popisuje tento záměr jako provokaci proti Moskvě. (Spiegel Online)

Podle Domröse velení NATO zřídí síly rychlé reakce v počtu 5 až 7 000 mužů, které budou moci být dislokovány v regionu v průběhu dvou až pěti dnů. Podle plánů NATO se tyto síly již zúčastní cvičení „Trident Juncture“, které proběhne v září 2015 v Itálii, Španělsku a Portugalsku, Jestliže půjde vše podle plánu, budou moci být tyto síly nasazovány v kritických regionech „Východní Evropy“ počátkem roku 2016.

V útočných silách rychlé reakce NATO mohou být pouze vojska těch armád, které mají dokonalou, „hightech“ výzbroj a jsou dokonale vycvičena. V těchto silách by měl sehrát rozhodující úlohu Bundeswehr.

Nyní velení NATO plánuje, že tyto síly budou představovat útvary vybrané ze šesti až deseti armád členských států a budou se měnit každý rok. Pro každý roční cyklus určí velitelství NATO hlavní štáb z jiné armády.

Síly rychlé reakce budou ovšem vyžadovat dokonalé prostředky vzdušné přepravy na poměrně vzdálená místa svého nasazení, což představuje určitou výzvu pro ty státy, jejichž armády budou do sil rychlé reakce zařazeny.

Je vidět, že generál Domröse a vedení NATO počítají s tím, že by zločinné síly ukrajinské armády nemusely splnit úkol vyvražďování Rusů v Donbasu a plánují proto vlastní variantu bleskové války.

Již zářijový summit NATO ve Walesu schválil plán zvyšování připravenosti k rychlému nasazení svých armád na východě Evropy, na základě analýzy, že dosavadní síly rychlého nasazení nebyly dostatečně flexibilní a velmi pomalé, trvalo by jim to příliš dlouho, než by se mohly rozvinout na hranicích NATO. Zůstává zde však jeden problém: rozhodnou se členské státy zvyšovat v průběhu přetrvávající krize a vysoké (pro kapitalismus neřešitelné) nezaměstnanosti, zvyšovat své vojenské výdaje?

Domröse pak opakoval pohádky, známé každému vojínovi o tom, že síly musí být v nepřetržité bojové pohotovosti a připravené k nasazení, což bude vyžadovat zvýšené investice. K tomu, aby bylo NATO připraveno k nasazení v budoucí válce 21. století, musí jeho bojová technika a zbraně projít modernizací, zahrnující obranu proti útokům konvenčními zbraněmi a kybernetickému napadení. Jeho síly se musí připravit i na útoky partyzánských skupin.

Za hlavní důvody pro zvýšení bojové pohotovosti a síly vojsk NATO ve smyslu přípravy na ozbrojený konflikt s Ruskem, uvedl generál ruskou reakci na Západem vyprovokovaný puč na Ukrajině.

K tomu dodal: „Anexe Krymu za narušení všech mezinárodních zákonů nás překvapila. Neočekávali jsme ji. Sledujeme, jak prezident Putin učinil ruskou armádu mnohem bojeschopnější. Ruská vojska nyní reagují neuvěřitelně rychle.“

Tato prohlášení německého generála dávají nám všem na vědomí, že Bundeswehr má kráčet ve stopách wehrmachtu, který 22. 6. 1941 podle Hitlerova plánu Barbarossa napadl Sovětský svaz a v této zločinné válce došlo k vyvraždění 27 milionů sovětských občanů.

Po porážce třetí říše Rudou armádou, která jediná byla schopna rozdrtit wehrmacht, byl německý imperialismus donucen na desetiletí zapomenout na nový „Drang nach Osten“. Nyní, společně s americkým imperialismem, němečtí politici, žurnalisté, inteligence a generálové vedou militantní tirády proti Rusku.

Do popředí takové militaristické politiky se od porážky ve světové válce dostávají pouze lidé s válečným rodokmenem jako Domröse. Jeho otec Lothar byl velitelem roty wehrmachtu na ruské frontě, po denacifikaci nastoupil v roce 1956 do Bundeswehru. V roce 1973 se stal generálmajorem a velitelem Severní armádní skupiny Bundeswehru. Jeho syn se nyní snaží splnit to, co se nepodařilo jeho otci v ruské kampani, ani ve studené válce.

Německá vláda si je dobře vědomá historického významu Domröseových prohlášení. Mluvčí ministerstva zahraničí Martin Schäfer se pokusil zlehčit situaci prohlášením, že rozsáhlé manévry ve východní Evropě, o kterých hovořil generál, nejsou reálné v dohledné budoucnosti, protože Německo chce udržovat s Ruskem dobré a konstruktivní vztahy. Jaké pokrytectví! Je přece skutečností, že generálův projev odpovídá nové agresivní politice německé vlády.

Domröse udržuje velmi těsné kontakty s německým prezidentem Joachimem Gauckem, hrajícím hlavní úlohu v renesanci německého militarismu. Na oslavách Nového roku 2014 určeném pro média, vystupoval generál demonstrativně ve společnosti prezidenta a jeho partnerky Schadtové v prezidentově oficiální rezidenci v Berlíně.

O několik týdnu později prezident Gauck, ministr zahraničí Steinmeier a ministryně obrany Ursula von der Leyen na Mnichovské bezpečnostní konferenci v lednu 2014 vyhlásili konec německého pacifismu. Pak šly události velmi rychle vpřed. Puč na Ukrajině, německá účast v intervenci na Středním východě a nyní příprava války proti Rusku.

Pokud půjdou německé elity touto cestou, militarismus, diktatura a nakonec válka se stanou normou jako před oběma světovými válkami. V nedávném interview pro týdeník Die Zeit sociální demokrat, ministr zahraničí Steinmeier varoval: „Nebudeme stát stranou. Musíme se připravit na to, že se krize stanou v příštích letech normálním fenoménem.“ Když redaktor týdeníku zdůraznil, že „na rozdíl od politických elit, německý občan nemá zájem o další zahraniční a vojenské intervence“, Steinmeier provokativně deklaroval: „Přes to všechno neúčast není naše volba. Přesvědčení, že můžeme žít na ostrově klidu v Evropě a budeme světem ponechání v míru, již neplatí.“

V NATO a Evropské unii, zejména v Česku to mají Němci dobré. K dispozici mají k válce proti Rusku připravené velmi odvážné bojovníky (včetně bývalých komunistů), které si český kapitalismus postavil do významných funkcí v bezpečnosti, armádě a nyní i v NATO, kteří zapomněli, že Gorbačov s Jelcinem jsou dávno mimo hru. Putin a jeho boys se určitě tetelí strachem. Ještě štěstí, že Stalin dal Němcům tak (řečeno se Zemanem) na p*del, že se z toho další staletí nevzpamatují.

K církevním restitucím

Vladimír Koníček

Církevní restituce, největší majetkový přesun od dob kupónové privatizace, schválila Nečasova vláda symbolicky v den výročí bitvy na Bílé hoře. Završila tak dvacetiletou snahu církví o získání ekonomické moci. Po listopadu 1989 ještě v rámci Desetiletí duchovní obnovy měly církve jiný názor. V roce 1993 vydala stanovisko Ekumenická rada církví (přijaté na plenárním zasedání 26. ledna 1993 v Praze), a v něm se mimo jiné praví: „Církve mají zájem o vrácení veškerého majetku zabaveného po 25. únoru 1948. Jsou ochotny přijmout v krajním případě výčet nevráceného majetku se zdůvodněním, k jakému účelu bude použit a komu bude patřit. Církve zásadně směřují k ekonomické nezávislosti na státu v oboru vlastní duchovenské činnosti v rozmezí do deseti let. V oboru ostatních druhů činnosti počítají s podporou státu rovnocennou té, již poskytuje v tomto případě ostatním institucím. Církve počítají ve svém zabezpečení především s těmito zdroji k zajištění své činnosti: dobrovolné dary členů, sponzorské dary, daňové asignace, daňové úlevy a pomoc ze zahraničí.“ V Ekumenické radě církví je církev katolická pouze pozorovatelem, nicméně s tímto textem také souhlasila, jak píše opět Mojmír Kalný ve spisku Církev a majetek z roku 1993.

Jenže v roce 2012 už ne dary, daňové asignace nebo pomoc ze zahraničí, ale statisíce hektarů a miliardy korun. Ovšem i s těmi statisíci hektarů je problém. Např. v knize Katolická církev a pozemková reforma z roku 1995, je na straně 337 uveden dokument číslo 133 ze dne 26. února 1948 a jmenuje se Přehled církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě včetně břemen váznoucích na majetku podrobeném revizi, vypracovaný Pražským arcibiskupstvím v souvislosti s revizí první pozemkové reformy. Tam se uvádí, že před pozemkovou reformou bylo v Čechách a na Moravě církevní půdy zemědělské 50 000 ha, lesní 150 000 ha a drobné zemědělské a lesní půdy farní a kostelní 10 000 ha, tedy úhrnem 210 000 ha. Porovnáme-li to s údaji z důvodové zprávy zákona o vyrovnání s církvemi, tak tam vláda uváděla, že chce vracet 181 326 ha lesní půdy, 72 202 ha zemědělské půdy a 8105 ha jiné půdy. Že to dává celkem 281 000 ha!

Ano, budeme vracet více, než církev kdy vůbec vlastnila. A ještě jí k tomu připlatíme. A přitom se bude vracet něco, co bylo církvím odňato zákonně. I Antonín Ignác Hrdina ve své knize Náboženská svoboda v právu České republiky mimo jiné uvádí: „Majetek byl církvi odňat sice nespravedlivě, nicméně v souladu s tehdy platnými, třebaže mravně pochybenými, právními předpisy, tedy zákonně. Jde především o nemovitý majetek vyvlastněný církvi na základě zákona č. 142/1947 Sb. ze dne 11. července 1947 o revizi první pozemkové reformy a zákona č. 46/1948 Sb. ze dne 21. března 1948 o nové pozemkové reformě.“

Když se podíváte do stenozáznamu z tehdejší schůze Ústavodárného národního shromáždění republiky Československé, a tu možnost máme všichni, protože jsou v digitálním depozitáři společné československé digitální parlamentní knihovny, tak u projednávání revize pozemkové reformy nepadlo ani jednou slovo církev. To v té době, tedy v roce 1947, nikdo neřešil. Snahou většiny politických stran zastoupených v Ústavodárném shromáždění bylo dořešit první pozemkovou reformu, protože většina vlastníků se na základě výjimek ze záboru vykroutila. Většina zákonodárců měla na zřeteli především zájem drobných zemědělců. A to měli komunisté v tom Ústavodárném shromáždění jen 114 poslanců ze 300. Především lidovcům šlo v té době o realizaci hesla: Půda patří těm, kteří na ní pracují.

Jak na navrácené půdě, budou hospodařit církevní právnické osoby, jsem zvědavý, protože se potom dostanou do rozporu se zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), který ve svém § 15 odst. 4 praví: „Podnikání a jiná výdělečná činnost právnických osob evidovaných podle odstavce 1 vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo zdravotnické mohou být pouze jejich doplňkovou činností.“

Дата добавления: 2015-11-14