Možnosti právního postihu projevů antikomunismu 4 страница

9.  Nadváha a pohyb – 57 % dospělé populace v České republice má nadváhu. Obezitou trpí už 19 % chlapců ve věku 13–15 let. Tento trend je způsoben špatnými návyky stravování a nedostatkem pohybu. Průzkumem bylo zjištěno, že 55 % dětí nesnídá. Nadváha a nedostatečná fyzická aktivita přispívá k rozvoji řady chronických onemocnění. Jsou to kardiovaskulární nemoci, hypertenze, diabetes 2. typu, cévní mozkové příhody a také některé druhy rakoviny a poškození svalové a kosterní soustavy.

10.  Životní prostředí – Základním problémem životního prostředí v České republice je kvalita ovzduší. Hovoří se, že z důvodu špatné kvality ovzduší, máme asi 7 % všech úmrtí a zkrácení života o devět měsíců. Dále to je cca 900 hospitalizací pro akutní srdeční potíže a 1400 hospitalizací pro akutní respirační potíže. Jako hlavní původci znečištění ovzduší je uváděna automobilová doprava a domácí topeniště.

To, jaké bylo zdravotnictví před rokem 1990, si většina z nás pamatuje. Věděli jsme, že pokud budeme zdravotní péči potřebovat, tak nám bude poskytnuta a nikdo se nás neptal, jak vysoké máme konto. Nemuseli jsme také vyhlašovat veřejné sbírky na pomoc nemocným se závažnou nemocí. Věděli jsme také, že když bude náš zdravotní stav potřebovat na uzdravení třeba půl roku, tak stejně budeme mít pracovní místo zachováno. Dnes raději nemoc lidé přecházejí, a když už to jinak nejde, tak čerpají dovolenou namísto nemocenské, a to hlavně proto, že se bojí o své zaměstnání, o zdroj obživy pro svou rodinu.

Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi zdravotnictvím dříve a nyní? Jsou to FINANCE.

Jak poznamenal dnešní kapitalismus českou kulturu

Zdeněk Štefek

V úvodním vystoupení zazněl termín „debilizace veřejnosti“, a ten by stačil místo mého celého referátu… Dovolte mi však stav kultury po dvaceti pěti letech rozepsat trochu více. Kultura se nedá hodnotit pouhými čísly, statistikou, ale přece jen několika čísly začnu.

Srovnáním let 1989 a 2012: Narostl počet divadelních scén, ale klesl počet návštěvníků (z 67 na 153 a z 6,3 mil. na 3,4 mil.). Počet kin klesl z 2000 na 624, z 51 mil. návštěvníků na 11 mil. Počet knihoven klesl z 5700 na 5400, zůstal počet čtenářů, změnila se struktura - ubývá mladých. Počet hudebních souborů vzrostl sice z 16 na 39, klesl ale počet koncertů z 3,3 tisíce na 2,5 tisíce. Počet muzeí a galerií vzrostl ze 185 na 502, ale počet návštěvníků poklesl z 13,8 mil. na 9,5 mil. Dost, to byla poslední čísla, na podrobné analýzy není prostor…

Ale i na základě těchto čísel se dá pochopit, že se směr vývoje kultury mění. Svůj vliv samozřejmě mají nové technologie, televize a internet, ale nám je jasné, že hlavní důvod je způsoben systémovou změnou společnosti započatou v roce 1989.

Začnu shrnutím prostředí, které nás obklopuje, jaké hodnoty jsou preferovány, jak se vyvíjí myšlení, jak se vyvíjí kultura.

Od kultury pro masy k masové primitivní, od podpory vlastenectví, českého jazyka, internacionalismu k eurohujerství, amerikanismu a germanizaci. Od podpory ocenění pracovitosti a lidského umu k podpoře všeho schopných byznysmenů a úspěchu za každou cenu. Od podpory pokrokové kultury k antikomunismu, a to zejména ve veřejnoprávních médiích. Od kultury tvůrčí po kulturu převážně konzumní. Ať vezmete divadlo, film, hudbu, literaturu, tanec, najdete to všude, čím je obor masovější, tím více…

V centru všeho není obyčejný člověk, ale mamon, zisk. Kupodivu existuje i kritické umění, se kterým se setkávám, bere si na paškál povrchnost, stádovitost, orientaci na hmotné statky, ale je většinou zároveň antikomunistické, naivní ve svých východiscích…

Takovéto prostředí zkrátka vytváří vládnoucí třída a toto prostředí slouží k tomu, že se lidé lépe ovládají… Chléb a hry, již celá tisíciletí…

Přestože se investují stamiliony do oprav památek, zámek a hradů, klesá jejich reálná dostupnost pro stále větší skupinu občanů. A přes systém slev klesá jejich dostupnost i třeba pro seniory a školy.

To již vůbec nemluvím o kulturních akcích, koncertech, divadlu, ale i kinech. Pasivní kulturní veřejnost je tak většinou odkázána na izolovanou konzumaci u televizních obrazovek, kde si zdánlivě demokraticky může pustit desítky kanálů se stejnou informací, nebo na zdánlivě svobodném internetu.

Změnil se ale i systém podpory institucí a systém podpory umělců – od koncepční práce k tvorbě privilegovaných, prosazovaných umělců, od soustavné podpory k nejistým grantovým systémům. Navíc cenzura ekonomická se ukázala mnohem účinnější než kterákoliv jiná – kdo nejde s proudem, jako by nebyl… A to nemyslím „nebyl“ po stránce umělecké, ale existenční. Své by o tom mohl povídat třeba Zdeněk Troška…

Ano, po určité pauze se snažíme opět mít vlastní tvorbu, točí se české filmy různé kvality, vznikají původní české seriály v americkém stylu, ale některá témata jsou tabu. A když už do nich někdo zabrousí, ať již z režisérů nebo herců, má řadu problémů. Přesto však předlistopadová kultura přetrvává - nepřekonatelné jsou české filmy a seriály, které jsou hodnoceny stále mezi nejúspěšnějšími filmy století.

Naši herci, zpěváci se stále umísťují na předních místech oblíbenosti, i když často změnili dres. Úspěchy na poli kulturní tvorby, architektury nebo i filharmonie také nejdou vymazat. A na tom se dá stavět – zeptejte se dětí, zda se dá - prý v době „temna“ natočit „S tebou mne baví svět“ nebo „Tři oříšky pro popelku“?

Obdobně se změnilo i vzdělávání v oblasti kultury, stát ztratil zájem o kulturně vzdělanou společnost. Školáci by mi dali za pravdu, co vše musí ředitelé podstoupit, aby mohli jejich žáci navštívit muzeum či galerii… Pokud to rodiče zaplatí…

Před rokem osmdesát devět, se kladl velký důraz na dostupnost kultury. Byly postaveny kulturní domy, skoro v každé obci, nejen pro umělce, ale aby se mohlo rozvíjet neprofesionální umění. Folklor, tradiční lidová kultura, amatérské divadlo, umělecké aktivity dětí nebo i seniorů, to vše se rozvíjelo. Po roce osmdesát devět došlo k velkému útlumu. Z venkova kultura často zmizela a pravidelná podpora také. Teď se dost složitě snažíme na krajích ve spolupráci s obcemi kulturu do obcí vracet. A máte vidět, jak se chodí doslova žebrat o podporu, a to i u velice zajímavých aktivit. I páni umělci chodí, je jim jedno, že chodí žebrat k rudým…

Vysoká je i cena knih, a přestože je na trhu jejich ohromné množství, některé tituly jsou těžko dostupné, opět jen jako samizdaty. Nemohu opět zmínit ještě knihovny, které se snažíme podporovat. Ale ani ony nedokážou zachránit klesající knižní gramotnost nových generací, které se dostávají na schopnost porozumět jen reklamnímu textu nebo komiksu a delší text je problém…

S tím souvisí i náš mateřský jazyk a ten je pod obrovským tlakem.

Říká se, že chybí na kulturu finance. Ano, kultura potřebuje minimálně to magické procento státního rozpočtu, na podporu živé i neživé kultury, na výzkum v kultuře, ale není to jen o financích. Je to o cílech kulturní politiky a o koncepcích. Pravda je, že po období úplné pasivity i dnešní mocní pochopili, že koncepce třeba jsou a také se schvalují a realizují. Ale jaké…

V boji o člověka, o jeho kulturu se stále více angažuje také církev. Po církevních restitucích přichází s dalšími kroky, plete se do legislativy již ne přes KDU-ČSL, ale přímo. Je stále více vidět i na veletrzích cestovního ruchu přes církevní turistiku…

Svět se nachází na rozcestí a stále více je vidět mnohé rozpory. Rozvoj vědy a techniky, rozvoj celosvětové ekonomiky může odstranit hlad, bídu, vymýtit mnohé nemoci. Na straně druhé může znamenat zánik civilizace, ať již vlivem ozbrojených konfliktů nebo devastací naší planety. Lidstvo má možnost tvořit i ničit, balancuje na ostří nože. Má tak před sebou slovy Rosy Luxemburgové jen dvě cesty – socialismus nebo barbarství…

Role kultury jako typického znaku lidské společnosti, která mimo společnost neexistuje, kultury jako souhrnu všech projevů sociálního života; všeho, co není vytvořeno přírodou, je v dnešní době nesmírně důležitá.

V oblasti kultury se vede boj o člověka, o jeho směřování, jeho hodnoty. Je třeba říci, že tento boj jsme zatím prohráli, ale prohráli jsme bitvu, ne válku. Tu vyhrát musíme, v zájmu lidstva…

Ne znárodnění, ale restaurace kapitalismu po roce 1989 pohřbila české podniky

František Kovanda

V úvodu svého diskusního příspěvku chci vás stručně informovat o činnosti sekce regionálních dějin dělnického a komunistického hnutí Klubu společenských věd.

Již pátým rokem se snažíme zvýšit zájem o tuto významnou oblast dějin strany. Shromažďujeme publikace, dokumenty z regionálních dějin okresů, krajů, závodů, podniků, rozvoje pracovní iniciativy, fakta o životě levicových osobností, konkrétněji řečeno: zpracováváme o jejich působení v dělnickém a komunistickém hnutí Slovník českých levicových osobností. V naší dokumentaci (mohu sdělit, že takřka každý týden získáváme zajímavé a cenné dokumenty) máme jich zařazeno již mnoho set z mnoha míst republiky. Zvláštní pozornost věnujeme hlavnímu městu Praze.

Studujeme dokumenty a fakta hovořící o péči orgánů KSČ o regionální dějiny od roku 1945 do roku 1989. Zajímáme se mimo jiné i o obsah obecních a městských kronik (ty jsou určitým základem regionální historie), konkrétně hlavního města Prahy a Středočeského kraje. Cenné zkušenosti využíváme. Jde o velmi cenné dokumenty.

Máme dobré pracovní kontakty s různými institucemi, např. Klubem českého pohraničí, sekcemi bývalých pohraničníků, knihovnami: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, v Rožmitálu pod Třemšínem, Dobříši (Středočeský kraj), kronikáři, ale také hornickými spolky, jednotlivci, kteří se regionálními dějinami zabývají.

Získáváme a studujeme publikace z míst, závodů, které jsou vydávány v současnosti. Nemusím zdůrazňovat, že období výstavby socialismu v naší zemi je neobjektivně hodnoceno.

Pro zajímavost mohu uvést, že ve spolupráci s komisí mládeže KV KSČM Praha a komisí mládeže ÚV KSČM se podílíme na zpracování Kroniky komunistického a levicového hnutí mládeže v České republice od roku 1990, a to k 25. výročí založení KSM (duben 1990).

Tato činnost by se těžko dařila nebýt pomoci mnoha desítek spolupracovníků. Daří se nám získávat mladé členy strany, je jich v současnosti již kolem třiceti z Prahy, Středočeského, Pardubického kraje a dalších míst. Aktivně přispívají v získávání a zpracování dokumentů z historie jejich okresů a míst (viz Haló noviny, Ladislava Šimková, Kladno, 4. 11. 2014).

Tolik stručně úvodem.

Ale určitě bych udělal chybu, kdybych vás nepožádal o spolupráci a pomoc. Budeme rádi každé publikaci nebo dokumentu regionálních dějin. Darujte je, nebo půjčte k využití. Předem děkuji. Současně sděluji, že zájemcům, badatelům jsou naše dokumenty uložené v kanceláři Klubu společenských věd k využití.

Významnou a neoddělitelnou součástí regionální historie je historie podniků a závodů. Úroveň podnikového rozvoje je faktorem rozhodujícím o bohatství daného regionu, o výši životní úrovně jeho obyvatel a o jeho kulturní vyspělosti. Kořeny počátků průmyslového rozvoje v českých regionech sahají až hluboko do dob rakousko-uherské monarchie. Při rozpadu monarchie v roce 1918 bylo konstatováno, že 70 procent veškerého průmyslu monarchie bylo soustředěno v českých zemích, zejména pak v Praze a v okolí Prahy.

Samostatná Československá republika úspěšně navázala na tyto základy a dále rozvíjela průmyslovou vyspělost státu i jednotlivých regionů. Nemalou měrou se na tom podílel zákon o nostrifikaci, podle kterého musely všechny podniky předložit ministerstvu obchodu doklady o tom, že jejich podnik přenesl sídlo společnosti ze zahraničí do Československa, notářské osvědčení o převodu devizového kapitálu pod kontrolu domácích bank a osvědčení o tom, že většina členů správní rady má československou státní příslušnost. Stát si nechal kontrolu průmyslového rozvoje ve vlastních rukou.

Zásadní průmyslový rozvoj u nás nastal až po roce 1945, respektive v období 1948 až 1989. Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd se věnovala hluboké analýze podnikového rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v letech 1950 až 1989. Získali jsme podrobný přehled o pražských podnicích a závodech a o podnicích a závodech Středočeského kraje. Nejen o sídle těchto podniků, ale i o jejich vzniku či zániku a dokonce i o osobách působících ve funkci ředitelů a náměstků. To podstatné můžeme shrnout do následujícího přehledu.

Дата добавления: 2015-11-14