Společensko-ekonomický řád, v rámci kterého dnes realizujeme své životy, se začal vyvíjet – prosím, nelekněte se - již v době bronzové: na Předním východě a v Egyptě, konkrétně během 4. tisíciletí před n. l., v Evropě pak začal krystalizovat během 2. poloviny 3. tisíciletí na Krétě v podobě palácových politií. Jedná se o období, kdy vznikají první státy. Státy coby nástroje hospodářské moci.9 Tyto útvary již ve svém raném stádiu prokazují všechny znaky moderních států10 :
| Novopalácová Kréta (1750 – 1600 před n. l.) | Mykény (1550 – 1150 BC) | |
| Armáda | ANO | ANO |
| Administrativa | ANO | ANO |
| Jednokty směny | ANO | ANO |
| Daně | ANO | ANO |
| Zákony | Pravděpodobně ANO | ANO |
| Ideologie | ANO | ANO |
| Měkká infrasktruktura | Spíše ANO | Spíše ANO |
| Tvrdá infrastuktura | ANO | ANO |
V Evropě od druhé poloviny druhého tisíciletí před n. l. prožíváme prakticky kontinuálně vývoj a recesi tohoto společensko-ekonomického útvaru. Stát není fenoménem ani jedinou možnou formou organizace lidské společnosti. Neměli bychom k němu přistupovat se snahami zachránit jej za každou cenu, nebo se bát jeho kolapsu a rozkladu. S pádem ekonomicko-společenského modelu, se kterým je spojen, také patrně zanikne. To však neznamená, že nastane chaos nebo lidská společnost zanikne jako taková. Bude organizována jinak a to, že si dnes nedokážeme představit jak, neznamená, že to není možné.11 Nová doba si vyžádá jiné formy organizace společnosti. Tato tendence se projevuje již dnes globalizací, rozpadem stávajících hranic, vytvářením nadnárodních formací, neschopností dosavadních státních útvarů států zajistit základní funkce, které stály na počátku procesu krystalizace současných států. Základním posláním státu není tvorba sociální sítě, ale vytváření prostoru pro koncentraci bohatství, koncentrace a ochrana zásobárny výrobních prostředků. V tomto smyslu podnikatelským korporacím dnes lépe vyhovují nadnárodní uspořádání, jakými je EU nebo kontrola nad velkými prostory, jakými jsou Spojené státy, severní Afrika, Přední východ apod. Tyto konglomeráty se stávají další vývojovou fázi státu coby nástroje kapitálu. Centra koncentrace bohatství se již nenacházejí v rámci jednoho státu, ale rozseté všude tam, kde jsou výhodnější podmínky. Pro kapitál je dnes národní stát nepotřebný. Dovolávat se povinností státu je bezpředmětné: stát nikdy nevznikl pro prospěch lidu, ale pro ochranu majetku a jeho rozmnožovacího potenciálu. Kapitál dnes potřebuje stát pouze jako filtr tlaku těch, kteří se dostali na hranici bídy. Deleguje státu povinnosti starat se o tyto jedince tak, aby byl udržený společenský konsensus a zůstal klid k podnikání. Pokud tyto služby stát není schopen zajistit, k čemuž postupně spějeme a tyto krize se projevují stále častěji, nedochází k uvolnění nashromážděného kapitálu do státní pokladny a ve prospěch sociálně oslabených skupin, ale k jejich likvidaci, což je také jedním projevů krize vzniklé z nadměrné koncentrace kapitálu. Zdravotnictví, školství, kultura i věda jsou přesouvány – někde snadněji, jinde komplikovaněji – do kompetence podnikatelských subjektů.
V rámci tohoto velkého cyklu „vznik – zánik státu“ se odehrávají menší cyklické zákonitosti, ve kterých se střídají fáze regenerací – rozvoje – stagnace – krize a kolapsu.12
Ve které fázi tohoto cyklu se nacházíme dnes? Odpověď na tuto otázku se nenajdeme v oblasti odhadu nebo našich zbožných přáních, ale je možné ji definovat na základě jasně vymezených charakteristik, které souvisejí s výše uvedenými znaky státu. Určité ekonomické síly vytvářejí své systémy vlády, a když se jimi reprezentovaný a provozovaný ekonomický a ideologický potenciál dopracuje svých limitů, tyto systémy a struktury se rozpadají. Současné společenské vědy navrhují vložit mezi fáze regenerace/rozvoje a krize ještě fázi kolapsu, jejíž charakteristiky jsou jasně definovatelné.
Cyklus vývoje státních společností
Škoda, že autorka stati nemůže být v okamžitém kontaktu se čtenáři, aby je vyzvala k vyjádření názoru, ve které fázi se momentálně nacházíme. Většina by patrně lavírovala mezi kolapsem a krizí. Představitelé současných států by možná horovali za názor, že nejhorší máme za sebou a začínáme se vzpamatovávat z krize, kterou (samozřejmě) způsobili předchůdci současných vlád. Pojďme si definovat, čím se každý z úseků vývoje společnosti vyznačuje:
Дата добавления: 2015-11-14; просмотров: 72 | Нарушение авторских прав
| <== предыдущая страница | | | следующая страница ==> |
| Klíč – společenské vědy | | | Regenerace a čerpání potenciálu |