Co je a jak se projevuje antikomunismus

Útočný, extremistický postoj, zaujímaný často vůči všemu levicovému, nejen „komunistickému,“ nezřídka také spojený s protiruskými, případně protislovanskými postoji a názory nebo dokonce s nacionalistickým podceňováním až opovržením pro kterýkoli národ usilující o socialistickou cestu vývoje. Bojovný a nesnášenlivý extremistický antikomunismus se stal součástí politického prostředí nejen v naší zemi, ale i celosvětově, v Evropě pak v Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Organizaci severoatlantické smlouvy, Evropské unii a prakticky všech jejich členských státech. Nositelem je značná část především politických elit, sdílí ho značná část občanů a dosud se nesetkává s dostatečně účinným odporem. Přesto ne každý nesouhlas s levicovým nebo komunistickým směřováním nebo jeho kritika jsou antikomunismem. Každý, kdo s námi nesouhlasí, včetně pohledu na dějiny, nemusí být nepřítelem. Je třeba zkoumat zrnka pravdy, oprávněné kritiky i v takových projevech a vyvozovat z nich poučení a zkušenosti. Také ovšem zkušenosti jak postupovat proti nepravdám a útokům.

Z antikomunismu vycházející úsilí vlády Petra Nečase (také na základě podnětu Senátu) o zákaz nebo omezení činnosti KSČM bylo nakonec neúspěšné. Vládní a další orgány však přesto byly zaúkolovány zcela nadstandardním sledováním činnosti strany a všech, kdo s ní jakkoli spolupracují.

Na antikomunismu je založen obsah jak zpravodajských, tak publicistických i kulturních materiálů, vystoupení a pořadů ve velké většině sdělovacích prostředků, včetně – dokonce často především – veřejnoprávních. Běžně obsahují velmi neobjektivní, dokonce nepravdivé, informace a dochází k překročení jakékoli míry vkusu. Patří k tomu cílevědomé zneužívání všech výročí (v současnosti např. průběhu roku 1989, dále festival Mene tekel k Únoru ad.) k útokům proti socialismu a KSČM, především ve sdělovacích prostředcích, ale i jinak. Na organizaci antikomunistických projektů se nadále podílejí i státní instituce, které mají úplně jiné poslání. Např. Mene tekel k Únoru spolupořádají spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) i Senát, Česká televize, Univerzita Karlova, Ministerstvo kultury ad.

Velký dopad mají velmi pravicově, militantně antikomunisticky a neobjektivně zaměřené učebnice a celé pojetí vzdělávacího systému, především ve společenskovědních předmětech. Nedávné listování učebnicemi na akci Klubu historiků ukázalo na bez přehánění katastrofální stav. Výsledkem s dlouhodobými následky je pokřivená výchova nastupujících generací.

Z hlediska současné „levice“ v naší zemi si všímáme především antikomunismu v České straně sociálně demokratické – jeho významným projevem je potvrzení tzv. bohumínského usnesení na sjezdu ČSSD v březnu 2013 a setrvávání vedení ČSSD na přednostní spolupráci se středovými i pravostředovými stranami ve velké části případů, kdy dochází k rozhodování o směřování v konkrétní situaci. Antikomunismus ČSSD tak bohužel patří mezi její tradice. Jedním z jeho současných projevů byla podpora kandidáta na senátora v nedávných volbách Pavla Žáčka, kterého je bez přehánění možné označit za jednoho z našich předních antikomunistů, což prokazoval i jako bývalý, nakonec neudržitelný, ředitel ÚSTR, příslušnými organizacemi ČSSD v Praze. S „Antikomunistickým manifestem“ měl potřebu vystoupit pražský krajský předseda jiné „levicové“ Strany práv občanů (tehdy ještě zemanovci, SPOZ) Luboš Smrčka před volbami v roce 2013.

S antikomunismem se setkáváme v často útočném tónu vystoupení v Parlamentu České republiky vůči levici, KSČM i jednotlivcům, diskriminací návrhů předkládaných zástupci za KSČM, na kterém se v různé míře podílejí všechny ostatní parlamentní strany, v postojích především pravicových volebních stran a jejich představitelů ve volebních kampaních i po proběhlých volbách. Slovní útoky a nátlakové akce vůči představitelům KSČM měly jeden ze svých vrcholů po volbách do krajských zastupitelstev v roce 2012. Zároveň došlo – zjevně pro neúčinnost – k oslabení projevů antikomunismu přímo ve volebních programech; například v programech pro volby do Poslanecké sněmovny v loňském roce nebylo toto téma volebními stranami, které se do PS dostaly, přímo zmíněno.

V duchu „státního“ antikomunismu stále působí lustrační zákony, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu při Policii ČR (a od roku 2007 s rozšířenou působností pro období od 1. 1. 1945 do 29. 12. 1989), Ústav pro studium totalitních režimů zřízený podle zákona č. 181/2007 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, a některé další části právního řádu. Přes odpor značné části veřejnosti, odborných kruhů i ze zahraničí nejsou návrhy na jejich odstranění z právního řádu přijímány. Činností Ústavu pro studium totalitních režimů se ve svých vystoupeních a zpracovaných materiálech zabývá Hana Kráčmarová a František Kovanda soustřeďuje publikované materiály a poskytuje o nich přehled.

Pokračují projevy antikomunismu na mezinárodní úrovni – nejen v již zmíněných mezinárodních organizacích – i v řadě zemí: Kanada, Spojené státy, Indie, všechny bývalé i současné socialistické země. Nezřídka jsou například v Indii doprovázeny násilnými činy, včetně zabití členů a sympatizantů komunistických stran, o čemž i my máme k dispozici dostatek důkazů. Obětí aktuální situace na Ukrajině jsou na jednom z prvních míst také komunisté, jejich strana s dopady na možnost politického působení, násilí na jednotlivcích i škod na majetku. Komunistické straně Ukrajiny vyjadřujeme naši podporu a solidaritu.

Připomeňme si některé aktuální konkrétní projevy antikomunismu u nás: Zneuctění hrobů představitelů na Olšanech, útoky na M. Semelovou, V. Filipa, slovní napadení poslance Ondráčka, nepřestávají útoky na Josefa Vondrušku přes soudní ukončení věci v jeho prospěch, atd. Slyšet k případu M. Kalousek versus Z. Ondráček projednávanému v orgánech Poslanecké sněmovny z úst sociálně demokratického místopředsedy mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny JUDr. Jana Chvojky, kterému v roce 1989 bylo devět let, že Z. Ondráček byl komunistický fízl (i když požadoval a hlasoval, aby bylo M. Kalouskovi uloženo se omluvit pro nevhodné vyjadřování ve sněmovně), je jen dalším důkazem antikomunismu v ČSSD.

K problematice antikomunismu ve vlastních řadách: Mnozí na něj i na pražských teoreticko-politických konferencích upozorňují a uvádějí i příklady, které jsou pravidelným účastníkům dobře známy a které není třeba opakovat. Není vždy lehké najít mez mezi nepochopením teorie vědeckého socialismu, vědeckého komunismu, marxismu-leninismu, nedostatečnými znalostmi nebo politickou neobratností (které ovšem všechny nejsou ku prospěchu, naopak) a záměrným antikomunismem zaměřeným proti myšlenkám, programům, hnutí i straně. Odstranit tento problém znamená prohloubit teoretické i praktické činnosti ve straně a uplatňovat náročná hlediska na výběr stranických funkcionářů, na jejich obecně politickou, zvláště teoretickou a organizační přípravu a dosaženou úroveň, vyhodnocovat podobné projevy a vyvozovat nejméně poučení, případně závěry, nejen pro autora problémových činů nebo prohlášení, ale hlavně pro celkovou další činnost.

Metody boje s antikomunismem - doporučení, jak postupovat:

1.  Pravda (s vědomím její dialektičnosti). Aktivní všestranné seznamování s komunistickou teorií, programy, cíli, hnutím a jeho dějinami. Nezakrývání chyb ani záporů, jejich rozbor a opatření, aby se neopakovaly. Boj proti antikomunismu je především boj za „komunistickou myšlenku“, za něco, ne proti něčemu. Bojem za demokratickou, levicově otevřenou, na vědeckém socialismu založenou identitu (v našich podmínkách KSČM, viz Stanovy KSČM) s občansky odpovědným koncepčním myšlením, strany neprivilegovaných lidí práce v širokém sociálním spektru, strany diskuse a dialogu fungující jako otevřené fórum, strany občanské iniciativy a vysoké politické kultury s praktickou sociální politikou v nejširším slova smyslu i s vizí dosažitelné budoucnosti - socialismu.

2.  Snášenlivé, věcné a kooperativní chování v pluralitní společnosti, věcný a klidný přístup vedoucí k vymýcení extremismu, včetně antikomunismu. Účast v občanských iniciativách s podobným chováním a podobnými rozhodujícími cíli.

3.  Co největší otevřenost a veřejnost jednání a činnosti, přizvávání veřejnosti i sdělovacích prostředků.

4.  Aktivní rozvoj teorie a praxe komunistického hnutí. Rozvíjení marxistické metodologie, prosazování ve vzdělávání a samozřejmě v praktické politice. Trvalé vyhodnocování, učení se z chyb a uplatňování nejlepší praxe. Zvýrazňování kreativního charakteru teorie i praxe hnutí spojených s komunistickou orientací, zdroje racionálních myšlenek a nápadů.

5.  Teoretické objasňování a seznamování veřejnosti s podstatou, metodami a důsledky antikomunismu.

6.  Ukazování antikomunismu jako společenského problému a navrhování opatření, aby byl jeho výskyt co nejmenší, a v co nejvyšší míře se mu předcházelo.

7.  Další rozpracovávání strategie a taktiky aktivních opatření jednak v obecném působení proti antikomunismu, jednak pro konkrétní projevy antikomunismu proti stranám a organizacím, ve sdělovacích prostředcích, proti osobám nebo skupinám osob.

8.  Vystupování především proti snahám o antikomunistickou ideologizaci práva všemi zákonnými, demokratickými prostředky, parlamentní cestou, právními kroky až na evropskou úroveň a otevřená, široká, veřejná diskuse na toto téma.

9.  Rozbor rizik vyplývajících z právního řádu a z konkrétní situace ve společnosti s navrhováním možných alternativ jejich vylučování, anebo aspoň omezování. Jejich aktivní využívání.

10.  Rozbor možností v oblastech: činnost státu a veřejných institucí a požadavky na ně, veřejné vystupování a sdělovací prostředky, legislativní návrhy (činnost), pomoc organizacím a osobám, případně jejich obrana a ochrana, veřejná kontrola, monitorování a stíhání nezákonného chování vycházejícího z antikomunismu. Návrhy, zajištění a uskutečnění konkrétních opatření.

11.  Projednávání tohoto našeho přístupu s odpovědnými veřejnými činiteli a požadování praktických opatření. Informování prezidenta republiky, členů vlády a v parlamentních komorách při vhodných příležitostech a projednávaných tématech.

K tomu byl zaslán dopis předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa předchozímu prezidentu Václavu Klausovi s upozorněním na záporné dopady antikomunismu ve společnosti. Odpověď obsahovala odstup V. Klause od aktivního působení k nápravě stavu.

12.  Organizace sběru podkladů pro hodnocení, rozbor a agitaci:

a) hodnocení podkladů a jejich možné využití a další určení (pro tisk, televizi a rozhlas, technické prostředky komunikace – internet);

b) příprava instruktážní příručky.

13.  Průběžné vylepšování metod a jednání v rámci boje proti antikomunismu. Výměna zkušeností s bojem proti antikomunismu v rámci komunistického hnutí, vyhodnocování i zahraničních zkušeností. Vystupovat s iniciativami k rozšíření výměny zkušeností, předávání dokumentů a informací.

14.  Solidarita s postiženými stranami, osobami, občanskými sdruženími apod. projevovaná i veřejně, včetně akcí protestu a pomoci. Morální a hmotná podpora, právní pomoc.

15.  Účast na pluralitních diskusích a fórech, uplatňování práva na rovnoprávné postavení, v nepřátelsky zaměřených usilovat o selhání takového původního záměru. Posuzování a komentování každého návrhu podle obsahu, nikoli podle předkladatele. Obhajoba objektivně analytických postojů, plurality zkušeností a názorů a kultury jejich konfrontace.

16.  Pořádání protiakcí k odhalení podstaty antikomunismu, k jeho hrubým projevům a k jejich otupení, vyvrácení a také jako prevence.

17.  Informování veřejnosti (samozřejmě i členské základny a orgánů strany) o průběhu a výsledcích konkrétních případů reakcí na projevy antikomunismu.

18.  Vyčlenění nezbytné kapacity na koordinaci boje s antikomunismem v odborném zázemí, případně aparátu strany, proškolení funkcionářů a členů strany o zásadách boje s antikomunismem tak, aby mohl být kvalifikovanou součástí jejich politické činnosti.

Jak nepostupovat:

1.  Za žádných okolností nepřipouštět pozici uzavřené enklávy vyhýbající se konfrontaci (v rámci legálních pravidel).

2.  Uvádět neprověřené údaje z minulosti i současnosti hnutí.

3.  Vyloučit agresivní vystupování proti akcím antikomunistů, vystupovat rozhodně, ale s klidem v rámci právního řádu.

4.  Skrývat nebo utajovat vlastní problémy hnutí.

5.  Přehlížet antikomunistické činnosti (nad rámec dohodnuté taktiky ke způsobům reakce).

Дата добавления: 2015-11-14