Za třetí, je třeba zlepšit hospodaření s majetkem a financemi 3 страница

Jsou jmenovány konkrétní osobnosti, jež jsou z devastace státu viněny. Snad se chtějí byznysmeni vzepřít zkorumpovanému systému? Je to velmi ostrý nekompromisní dialog novinářky Zuzany Kabátové s významným českým podnikatelem Andrejem Babišem. Hospodářské noviny ho zveřejnily pod titulkem - Korupce v Česku překročila všechny únosné meze.

Ovšem existují rozdíly mezi západoevropskou a českou korupcí. Na Západě jsou do korupce zataženi jak policie, soudci a státní zástupci jako u nás. Avšak když novináři objeví nějaké signály korupce u některého politika, tak politik končí, i když na jeho pochybení nejsou konkrétní a objektivní důkazy, přesto je nekompromisně postižen.

Tuzemská ekonomika se v prvním čtvrtletí 2014 zvedla o 2 procenta oproti předchozímu období. Ve srovnání s předchozím čtvrtletím ale stagnovala, protože byla nesplněna struktura vývozu. Stavebnictví drtí nekoncepčnost státu. Přestože občané odebrali méně vody, zaplatili v důsledku růstu vodného a stočného více. Podle Českého statistického úřadu se v ukazatelích životní úrovně vzdalujeme průměrné úrovni zemí Evropské unie. Výdaje i příjmy domácností ukazují, že pokračuje jejich pokles. Na jednoho člena domácnosti připadlo o 134 Kč méně, tedy 12 534 Kč. Reálné mzdy se snížily nejvíce od roku 2000. Průměrná měsíční mzda se nominálně zvýšila o 16 Kč. Reálně se kvůli růstu cen snížila o 1,3 procenta. Reálné mzdy se snížily již druhý rok po sobě. V České republice se od kontrarevoluce prohospodařilo 2000 miliard Kč.

Na závěr jednu relativně příznivější zprávu, kterou uvedl BLESK 3. října. Českomoravská konfederace odborových svazů pro příští rok doporučuje lidem, aby si vyjednali se zaměstnavateli zvýšení mzdy o 5 procent. Ekonomika prý oživuje, a tudíž si to mohou dovolit. Státní a veřejní zaměstnanci by si od letošního listopadu měli polepšit o 3,5 procenta. Já však tomu nevěřím, že se to bude realizovat.

V.

NEPŘEDNESENÉ PŘÍSPĚVKY

SRN a globalizační procesy

Josef Groušl

Mezinárodní dělnické a komunistické hnutí ve svém vývoji prochází různě složitými vnějšími vlivy. Jejich působení doceňujeme, analyzujeme a volíme vhodné přístupy pro naši práci. Nejinak je tomu v současném složitém období. Spojené státy militarizují východní a jihovýchodní Evropu. Americký vojenskoprůmyslový komplex využívá Spolkovou republiku Německo a její strategický zahraničně politický přístup v přebírání větší mezinárodní odpovědnosti včetně vojenské sféry. Zisky uvedeného komplexu prudce stoupají. Poslední summit Severoatlantické aliance ve Velké Británii to potvrdil.

Zbrojní program Spojených států pro 21. století doléhá na všechny členské země amerického válečného bloku NATO. Přednost je dána letectvu, rozvoji elektroniky, nanotechnologiím, rychlému zvyšování kvalit nových raketových zbraní. Druhým směrem je vývoj a rychlé zavádění nových vysoce přesných zbraní. Vyrovnávají se účinkům jaderných zbraní, ale umožňují se vyhnout jaderné válce. Válečné kosmické programy Spojených států a zbraně procházejí modernizací. V roce 2015 Spojené státy plánují nasazení bojových satelitů ovládané lasery. Americká globální strategie počítá s přechodem na bezkontaktní vedení válek; na přímý střet na frontách, ale současné ničení nejdůležitějších státních, ekonomických, vojenských a jiných objektů a zdrojů pro normální život. Zkušenosti z Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku, Libye a Sýrie takové poznatky přinášejí.

Spolková republika Německo od roku 1994 vysílá vojáky bundeswehru mimo hranice Německa a zemí Severoatlantické aliance. Německo ve svých plánech na vybudování Velké evropské unie musí provádět vyvažovací strategii mezi Západem a Východem. Německo 50 % svého exportu realizuje po mořských trasách. Globální procesy přinesly a dále přinášejí důležité změny. Na prvním místě ve světě jsou Spojené státy, na druhém Čína a Evropská unie zaujímá třetí místo v ekonomickém postavení. V únoru 2004 Spojené státy a Spolková republika Německo podepsaly Společnou deklaraci pro 21. století. Kancléřka Angela Merkelová zdůrazňuje potřebu upevňovat úlohu státu. Podle ní Německo po světové krizi musí být silnější a ve světě také vlivnější. Uvedla také nedávno, že lze znárodnit některé banky a po odeznění krize je znovu privatizovat. Takové banky, které by mohly ohrožovat německý stát. Německo je závislé na exportu 62 %, Česká republika 84,5 %, Francie 61,6 %, Také ve vojenské oblasti zaznamenáváme pohyb a změny. Po snížení celkových počtů bundeswehru ze 163 tisíc mužů se zásadně klade důraz na kvalitu. Současně byl zvýšen počet vojáků ze 7000 mužů na 14 000 mužů pro speciální jednotky určené pro zásahy a operace na území cizích zemí. Tyto jednotky jsou všestranně upřednostňované finančně, sociálním pojištěním a jinými formami v prospěch jejich rodin v případných ztrátách na životech.

Nedávný summit Severoatlantické aliance ve Velké Británii a krize na Ukrajině potvrzují, že vnitřní bezpečnost zemí je významným faktorem. V mnoha ohledech faktorem renovovaným. Vážným nebezpečím na Ukrajině je oživování tradic nacionalismu, a fašismu. Fašismus a nacionalismus vstupují do politické sféry na podporu pravice a jejich krajních odnoží. Návrh amerického zákona č. „S- 2277“ „O prevenci proti ruské agresi v roce 2014“, předpokládá ustavení „Globální a evropské bezpečnostní pracovní skupiny mezi Spojenými státy a Německem“. Má se zaměřovat na oblasti společných zájmů a situací na Ukrajině a vzrůstající vojenské součinnosti mezi Spojenými státy a Německem. Americkým válečným plánovačům jde o to dostat Německo pod trvalý tlak a kontrolu Spojených států. Narušit vztahy mezi Ruskem a Německem a v samotném Německu oživovat staré militaristické myšlení v duchu Drang nach Osten. Americký vojenskoprůmyslový komplex realizuje v posledním období mimořádně silný tlak na prezidenta Obamu. Militaristické kruhy plánují na příští období řízený a stupňující se vojenský tlak na tyto země: Ukrajinu, Gruzii, Moldávii, Ázerbájdžán, Bosnu, Hercegovinu, Kosovo, Makedonii, Černou Horu, Srbsko. Upravená americká vojenskostrategická globální koncepce stanovuje pro příští období tyto hlavní zásady: Strategická rovnováha ve světě není možná; překvapivě udeřit kdekoli na světě; ihned převést válečné akce na území protivníka; za čtyři až šest hodin donutit protivníka ke kapitulaci; urychleně dobudovat 3. okruh americké PRO v Evropě; daný systém PRO v Evropě bude dokončen do roku 2017; instalovat nové zbraně proti MBR Ruska; Spojené státy povedou dvě až tři odstrašující války ve světě současně…

Nezapomínejme, že bývalý prezident Spojených států G. Bush podepsal válečnou koncepci s názvem „Bleskový globální úvěr“. Hlavním cílem válečných plánů Spojených států a NATO je Rusko. Jeho zdroje ropy a plynu. Chtějí rozvrátit strategické partnerství zemí BRICS, ŠOS a dalších zemí. Zejména ale strategické vztahy a součinnost Ruska s Čínskou lidovou republikou. Rusko musí posilovat svou obranyschopnost, pomáhat také svým spojencům a přátelským zemím. To je podstatné. Ale musí nutně existovat a působit nová kvalita odstrašení pro Spojené státy. Nové zbraně, nové technologie a prostředky Ruska – existující a nové v konečné fázi výroby upevní bezpečnost zemí BRICS a dalších uskupení. Podle expertů Ruska ve vojenské i nevojenské oblasti se příští boje budou svádět o palivové a energetické zdroje, dále to bude boj o trhy a také boj o životní prostor. Budou to také náboženské střety a konflikty.

Záměrem Spojených států je oslabovat vliv Německa na celoevropský vývoj. Česká republika 83 % zahraničního obchodu realizuje s Německem. Nabídky pro Českou republiku jsou v popředí. Německý hospodářský vliv na Českou republiku je podstatným prvkem germanizační politiky. Česká republika má veřejný dluh ve výši 50 % HDP. Spojené státy ve své východní strategii mimo jiné hovoří o definitivní úpravě hranic v Evropě. Je to směrováno do Ukrajiny, proti Rusku, dále do jihovýchodní Evropy a další země. Zmíněná myšlenka o úpravě hranic aktivuje část německého protičeského revanšismu, neofašismu a militarismu. Je skutečností, že v červenci 2003 byla mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo podepsána vojenská dohoda o přechodném pobytu jednotek bundeswehru a armády České republiky na území druhého státu. Germanizační politika vůči České republice uvolňuje prostor pro revanšismus. Spolky odsunutých Němců a německá menšina v České republice hodlají společně a koordinovaně zvyšovat tlak na českou vládu, získávat postupně ústupky a získat nakonec přímý dialog s vládou České republiky. Útoky proti československým prezidentským dekretům jsou zakrývané různými hesly, rétorikou a přístupy. Je ražena zásada od uvedených spolků - jednat s českou vládou o všech otázkách. Zkušenosti z Ukrajiny ukazují možnost oživovat fašismus. Provádí se tam rehabilitace zločineckých jednotek „SS“. Zločinec Hitler je označován za „osvoboditele Ukrajiny“. Nový velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice Freytag je bývalým viceprezidentem Spolkové zpravodajské služby BND. Lze předpokládat, že ze strany Německa bude v příštím období věnována zvýšená pozornost budování tzv. mostů mezi Němci a Čechy. V rámci východní politiky Spolkové republiky Německo se realizují různé koncepce psychologické války, ideového boje, Východního partnerství, Vnějšího řízení, Podpora moderní levice v České republice a v dalších zemích. Aktivace německé menšiny v České republice má různé podoby. Velká pozornost je věnována Ústí nad Labem. Různé výstavy o životě Němců v Čechách v minulosti i před válkou mají také za cíl odvádět pozornost od zločinů Němců proti našemu národu během tzv. protektorátu. Nyní se připravuje výstava o „Občanech ČR německy mluvících“. Opět v Ústí nad Labem.

Nenechme se mýlit šířenými názory, že nynější vztahy mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou jsou vůbec ty nejlepší. Nebo že máme společné dějiny, že se budeme věnovat napříště jen otázkám budoucnosti. Nejlepší vztahy, tedy i s německým protičeským revanšismem, neofašismem a militarismem! Nadhodnocování kvality vztahů se Spolkovou republikou Německo považuji za chybné a škodlivé. Německé řeči o společných dějinách, podporované i skupinami osob v České republice s proněmeckou orientací nás mají zavádět k názorům, že tedy máme také společnou odpovědnost za minulost. Tento podvod nemusí ihned každý prohlédnout, dokazuje, že německá psychologická válka je promyšlená a logicky sestavena, aby objekty této války to nezpozorovaly, anebo až když bude pozdě. Absolutizovat pozornost jen na budoucnost je chybné. Německá strana to chápe jako zužování prostoru pro kritiku Německa z české strany, za zločiny proti ČSR v období 1918 až 1945. Nesmíme zapomínat, že 50 % příslušníků německé zločinecké organizace „gestapa“ tvořili Němci ze Sudet. Dokumenty potvrzují, že se aktivně podíleli na tyranizování českého a slovenského národa.

Ukrajina je jedním z postupných cílů neoimperiální strategie Spojených států. Americký válečný blok NATO opouští článek 5 atlantické smlouvy z dubna 1949 o kolektivní obraně. Blok je nyní orientován na strategické zájmy Spojených států. Jednou z cest k tomu je americká militarizace východní a jihovýchodní Evropy. Zdůrazňování obrany členských zemí ze strany Spojených států je propagandistickou záležitostí k proamerickému zpracovávání veřejnosti. Dominance Spojených států ve světě končí. Tento stav ovšem Amerika nechce přijmout. Současně se ve světě formují síly prosazující mnohopolární mezinárodní vztahy založené na rovnoprávnosti, na mezinárodním právu, na Chartě Organizace spojených národů a demokracie. Americký mír není podporováním Charty OSN, ale obcházení a zneuznávání. Uskupení zemí BRICS a ŠOS i další uskupení představují velký potenciál politický, ekonomický, obranný a morální.

Je velmi důležité a pro perspektivu nezastupitelné to, že Rusko a Čínská lidová republika průběžně a prokazatelně upevňují a materializují své strategické partnerství. Západní a východní strategie jsou protikladné. Ve strategickém pohybu světa v dnešním období se dějí věci v nevojenské i vojenské oblasti, které se nedají srovnávat s minulým obdobím. Oba strategické proudy a uskupení sil a prostředků jsou procesy mimořádně dynamické. Společným, ale nanejvýše významným faktorem je skutečnost, že zmíněné procesy nejsou ukončené. To mimo jiné znamená, že význam časového faktoru narůstá.

Neztrácejme historickou paměť

Miloš Jakeš

Před dvaceti pěti lety došlo k porážce socialismu v evropských socialistických zemích včetně Sovětského svazu a k jeho rozpadu. Stalo se tak v důsledku politiky Gorbačovovy „přestavby“, která měla, jak bylo zdůrazňováno, cestou rozvoje demokracie a glasnosti pomoci řešit nahromaděné problémy. Stal se pravý opak. Místo posílení socialismu přišla jeho destrukce, zasahování Západu do vnitřních záležitostí socialistických států při zneužití výsledků Helsinské konference z roku 1977 - tzv. třetího koše, týkajícího se lidských práv.

Porážka socialismu v zemích s více než 500 milionem obyvatel otevřela Západu nové trhy, přístup k levné pracovní síle a k surovinám. Neodstranila však základní rozpor kapitalismu mezi prací a kapitálem. Na jedné straně roste bohatství jednotlivců, bank a korporací, a na druhé straně miliony lidí propadají se do chudoby, roste nezaměstnanost. Jen v Evropské unii to představuje 20 milionů lidí, v naší zemi oficiálně 630 tisíc, ve skutečnosti 800 tisíc.

Válčí se, probíhají barevné a jiné revoluce, jejichž cílem je destabilizace. Jako poslední je protiruská na Ukrajině, vedená fašizujícími nacionalisty. Hlavními podněcovateli těchto vzpour jsou zájmy Spojených států a zčásti i Evropské unie. Naše vláda v tom hraje poslušného pomocníka a sdělovací prostředky podněcují protiruské nálady.

Předpokládám, že Spojené státy nechtějí sice konflikt s dnešním Ruskem, ale usilují o to, aby Rusko bylo obklopeno státy, jejichž vlády budou proamerické. To se prakticky po rozpadu Sovětského svazu dařilo, jak o tom svědčí postoj Estonska, Lotyšska, Litvy, které se staly členy Severoatlantické aliance, kavkazských států a dnes Ukrajina. Protiruským náladám podléhá i řada politiků - Kalousek a další.

Do protiruských služeb se dali tvůrci veřejného mínění - tisk, rozhlas a televize. Bylo odpudivé, s jakou vehemencí někteří redaktoři či redaktorky vynucovali na našich sportovcích kritiku olympiády v Soči, bohudík se nedočkali.

Stejně to platí o komentářích týkajících se událostí na Ukrajině a na Krymu, jako i předvádění se některých politiků. Míru neměla ani humanitární pomoc a převoz zraněných z Majdanu, které vybírala organizace Člověk v tísni, známá svou „objektivitou“.

Kritika nemůže být jednostranná, je třeba pravdivě informovat o událostech - bohužel toho se našim občanům nedostává. Protiruské štvaní není řešením. Považuji za vážný nedostatek ztrátu historické paměti, zjednodušený a často lživý popis zejména období budování socialismu, zastřený trvajícím antikomunismem. Je to důležité pro správnou orientaci mladé generace, považuji to za důležitý úkol KSČM.

Některé důsledky pravicového převratu v roce 1989

Jiří Jeřábek

Přestože téma mého diskusního příspěvku se týká důsledků a dopadů událostí v posledním čtvrtletí roku 1989, chci se přesto v úvodu stručně dotknout i jejich příčin, zejména proto, že dosud na tuto problematiku existuje řada různých a rozporných pohledů i mezi členy naší strany.

Podle mého názoru je možno je v podstatě shrnout do dvou skupin:

1.  Vina leží na nás, na naší špatné politice a špatném zaměření činnosti strany. Přes nezbytnou kritickou analýzu předlistopadového období, nesporných úspěchů a chyb a omylů nelze nevidět, že tento pohled jednoznačně koresponduje s dnešní oficiální pravicovou propagandou šířenou téměř všemi sdělovacími prostředky.

2.  Hlavní příčinu je třeba vidět v tehdejší mezinárodní situaci, v dlouhodobém antikomunismu, umocněném zásadními změnami politických poměrů v Sovětském svazu a Komunistické straně Sovětského svazu.

Jsem přesvědčen, že druhý pohled je pravdě bližší. Je dán hlavně politikou Gorbačovova vedení a nepochybně i naším dlouholetým zaměřením na společnou činnost socialistického společenství v čele se Sovětským svazem, kde jsme vždy hledali inspiraci a pozdě jsme poznali, že jsme se dali zavést na cestu zrady a sebezničení. Pro správnost tohoto tvrzení lze uvést fakt, že ke zhroucení téměř celé socialistické soustavy v průběhu několika měsíců (až na několik výjimek – Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika, Vietnamská socialistická republika a Kubánská republika) a dále, že scénáře proběhlých převratů si byly až nápadně podobné. Významně k tomu přispěla i pátá kolona uvnitř socialistických států, pečlivě dlouhodobě připravovaná a ideologicky i materiálně podporovaná ze strany světového imperialismu.

Okolo této problematiky již bylo a jistě bude řečeno a napsáno mnoho, ale bohužel k jednoznačnému závěru jsme dosud nedospěli – k naší škodě.

Ale hlavně se chci zaměřit na několik důsledků a dopadů tohoto převratu. Osobně je vidím v následujících oblastech.

Sociálně ekonomické

-  Zásadní změny ekonomické základny, likvidace celých výrobních odvětví, v nichž jsme měli již tradičně vyspělou úroveň kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti (např. průmysl porcelánu a celulózy, elektrotechnika, hutnictví a strojírenství, obuvnictví, cukrovarnictví, oděvní průmysl a další). Až na některé výjimky již nemáme vlastní výrobu celé řady komodit pro domácí potřebu i vývoz; naše soběstačnost v základních potravinách, o niž se zasloužilo vyspělé socialistické zemědělství, je minulostí.

Дата добавления: 2015-11-14