Jak vybrat vhodný materiál na příčky?

Základní otázkou při plánování stavby příček je však použitý materiál. Nejčastěji bývají z cihel či pórobetonových tvárnic.

Pro snadnou manipulaci i zpracovatelnost je oblíbený sádrokarton, který umožní postavit stěnu sice s větší hloubkou, ale nenáročnou na spotřebu použitého materiálu. Postavíme tak například vylehčenou stěnu, tedy uvnitř dutou, která se ovšem navenek tváří jako masivní a silná zeď. Pokud ji vyplníme zvukovou izolací, můžeme díky ní zvýšit pohodu v sousedících místnostech.

Sádrokartonové desky se osazují z obou stran na rám z hliníkových či ocelových profilů, použít lze v krajním případě i dřevěné latě. Rám je rozdělen stojinami přibližně po 60 cm, spáry desek se začišťují. Povrch lze podle druhu opatřit omítkou nebo pouze natřít. Přesné postupy poskytuje každý výrobce sádrokartonu. Variantami jsou sádrokartony se zvýšenou odolností proti vodě nebo proti ohni.

Mezi moderní systémy patří i takzvané montované panelové příčky, sestávající z vertikálních, obvykle prefabrikovaných prvků. Podle míry prefabrikace mohou mít pouze otvory pro vstupy nebo již okna a dveře vsazené, materiálem může být dřevo a prvky na bázi dřeva, popřípadě železobeton a podobně. Tyto příčky se umisťují do daného prostoru ještě před uložením stropů. Panely mohou být také menších rozměrů, ty je možné vsadit na určené místo až po uložení stropů. Montáž i demontáž tohoto typu příček je relativně jednoduchá, jejich výhodou je mobilnost.

Lehkou příčku lze také vytvořit z desek na bázi dřeva, tedy dřevotřískových nebo OSB desek, které opatříme omítkou. OSB desky jsou pro svůj dekorativní vzhled často pouze natírány bezbarvým lakem.

Na oblibě získávají i prosklené stěny ze sklobetonu, který lze zakoupit buď ve formě čtvercových, nebo obdélníkových cihel. Manipulace a jejich užití je snadné a výhodou je také pestrá barevnost a různost tvarů. Částečné vyzdívky zdí takzvanými luxfery, tedy skleněnými tvárnicemi, byly běžnou součástí architektury druhé poloviny minulého století, a to nejen ve veřejných budovách, na úřadech, ve zdravotnických zařízeních, divadlech, ale i v bytové výstavbě. Takové užití do jisté míry ovlivnilo hodnocení tohoto stavebního prvku, kromě toho byla jejich slabým místem poměrně nízká tepelně-izolační funkce. Ovšem v posledních několika letech začíná architektura v širším měřítku využívat jako stavební materiál sklo, i luxfery se tedy vrací, samozřejmě ve vyšší kvalitě a s lepší estetickou hodnotou. Především pro vnější stěny jsou určeny tvárnice duté, z plných se naopak vyzdívají vnitřní příčky. V obytných interiérech jsou prvkem, který odděluje prostor, a současně umožňuje prostup světla z místností s oknem do vnitřních částí bytu například z koupelny do chodby nebo z ložnice do vestavěné šatny a podobně.

Foto: Luxfery mohou oddělovat sprchový kout, pracovnu nebo třeba dětský pokoj.

Stavba sklobetonové příčky však vyžaduje dodržování několika pravidel.

1. Především je stěna ze skleněných tvarovek velmi těžká, při jejím návrhu je proto nutné brát v potaz i její nezanedbatelný vliv na statiku objektu.

2. Tvárnice se vkládají do pevného železobetonového rámu, který je ukotven v drážkách ve zdivu a brání vzniku nežádoucích deformací a následnému popraskání tvárnic.

3. Příčky větší než 12m² je nezbytné rozčlenit na menší dilatačně samostatné celky. V místech, kde není povinné zajistit předepsanou požární odolnost, je montáž o něco jednodušší, nicméně nevýhodou stále zůstává poměrně velká hmotnost příčky.

Variantou tedy mohou být stěny z plastových luxferů, které jsou lehčí a jejich montáž je snazší, možné je také objednat již hotovou celou stěnu jako panel.

Дата добавления: 2015-11-16