Umělecké směry v nábytku

Tak, jako se odrážely jednotlivé umělecké směry v architektuře, měnily i styl nábytku.

Orientace je v této oblasti často složitější, než v architektuře, neboť základní znaky jsou méně průkazné, mnohdy z důvodů estetických či kvůli menší ploše nebo jinému materiálu. Ovšem jejich znalost je ku prospěchu především za předpokladu, že hodláme interiér ozvláštnit nějakým historickým kouskem, či ho zcela vybavit v duchu některého z minulých období.

1. Románský styl:	Z románského stylu, který datujeme od počátku 11.st. až po počátek 13.st. se z nábytku dochovala jen torza, přesto víme, že převažujícím vybavením byly lavice, sesle a stoly se silnými rustikálními prvky. Pokud bychom o ně stáli, musíme se spokojit s replikami.
2. Gotika:	S gotikou přišla i změna nábytku, což byly především masivní stoly, sesle a malbou i reliéfní řezbou zdobené truhly různých velikostí a tvarů, které v období pozdní gotiky doplnil ještě skříňový nábytek. Ten se v našich interiérech ovšem jinak, než jako replika, také neobjeví, neboť se dochovalo velmi málo exemplářů, které jsou uloženy v muzeích či šlechtických sídlech.
3. Renesance:	Renesance a v té době rozvíjející se manýrismus přinesly s vyšším počtem civilních staveb také velké množství dalších druhů nábytku, kromě seslí nové typy křesel, postel s baldachýnem, truhly, skříňový nábytek a podobně. Exempláře z tohoto období jsou k vidění jen výjimečně. Nábytek byl převážně z masivního modřínu, ořechu a dubu, a výrazně zdobený vrubořezbou a intarziemi (dekorativní vykládání dřeva jiným dřevem nebo nějakým kontrastním materiálem). Obvyklé bylo ozdobné kování a polstrování sedacího nábytku kůží.
4. Baroko:	Jedním z významných období nábytkového umění je baroko, jehož kontrast tvarů i barev, zvlněné linie a bohatá zdobnost byly s výhodou přenášeny na křesla, postele, židle a nově vzniklé kusy, například masivní komody či psací stoly a podobně. Nábytek byl převážně z tvrdých dřev listnatých dřevin. Hlavními atributy výzdoby jsou zde švartnové intarzie,(sesazené ornamentální motivy nalepené kostním klihem na korpus),výrazné kování, vykládání perletí a slonovinou a čalounění. Jako povrchová úprava jsou používány leštěné politury. V současné nabídce starožitného nábytku se nejčastěji objevují skříně, komody, truhly, křesla a sedací nábytek. Foto: Barokní komoda s bohatými intarziemi a zdobným kováním, celá ve vysokém laku   Barokní exempláře se pohybují v nejvyšších cenových relacích, někteří neodbytní zájemci o takové solitéry bývají vpravdě postrachem restaurátorů.
5. Rokoko:	Rokoko umírňuje dramatičnost baroka i v nábytkovém umění, zvyšuje se zdobnost a bohatost řezeb s přírodními motivy, zjemňují se i zdobná zakončení a detaily. Objevuje se vitrína – nový druh nábytku. Pro zesílení výtvarného účinku řezeb a plastik se používá polychromie (kolorování řezeb a plastik, technika známá z již renesance) a bílé laky.
6. Klasicismus:	Na rokoko navazuje na přelomu 18. a 19. století klasicismus. Zpočátku je nábytek inspirován starým Řeckem – jde o takzvaný styl Ludvíka XVI., v řezbách jsou užívány meandry, prvky řeckých sloupů a karyatidy (plastika stojící postavy, obv. ženské, nesoucí kladí). V povrchové úpravě převládají bílé laky v odstínu slonové kosti, polychromování a zlacení. Navazující empír je ovlivněn Egyptem, na nábytku se objevují hlavy a tlapy šelem či egyptští bohové, v oblibě je bohaté zlacení. Základním materiálem jsou tvrdá dřeva ve světlých pastelových odstínech v kombinaci s černými doplňky a zlacením. Mezi nové kusy nábytku patří mimo jiné šifonér, vysoký štíhlý prádelník s větším počtem zásuvek, nebo sekretář s výklopnou deskou.
7. Biedermeier	Na empír navazuje poslední klasicistní období, takzvaný městský styl – biedermeier, který se přizpůsobuje každodennímu životu, konstrukce a tvar nábytku odpovídá častému používání. Typické jsou světlejší odstíny dřeva, oválné tvary, pohodlné čalounění sedacího nábytku, z nových nábytkových sestav stojí za to zmínit kávové stolky s křesílky či trojhranné skleníky na porcelán a sklo. Typově odpovídá tento nábytek stále i současným požadavkům a pro svou praktičnost patří ve výčtu druhů starožitného mobiliáře k velmi vyhledávaným. Konec 19. století je, stejně jako architektura, i zde ve znamení směsi různých stylů. Vrací se zdobení dřevem, ovšem švartnové vykládání nahrazují tenčí dýhy, přes určitou civilnost je předností tohoto nábytku výborné řemeslné zpracování. Foto: Skříňový nábytek městského bytu z přelomu 19. a 20. století z lehkého smrkového dřeva v tmavém provedení s bohatým zlacením

Дата добавления: 2015-11-16