Základní dělení barev a zásady jejich kombinace

V barevné škále dělíme barvy:

· základní,

· doplňkové,

· neutrální.

Základní barvy – Ty jsou obsažené ve vyzařovaném bílém slunečním světle - červená, zelená a modrá, z nich lze sestavit jakoukoli jinou barvu.

Doplňkové barvy – V praxi se nesetkáváme pouze s barvami vyvolanými aktivním zdrojem světla, obklopují nás především barvy odražené od větších ploch, například od stěn interiéru. Zde pak nacházíme barvy, tvořící doplněk k barvám základním – k červené je doplňková barva azurová, k zelené purpurová a k modré žlutá. Vzhledem k převaze odraženého světla, které denně vnímáme, bývají především v designu, malířství a při tisku brány jako základní barvy žlutá, červená a modrá.

Neutrální barvy - Bílou a šedou, takzvané neutrální barvy, tvoří celé spektrum barev a zařadit sem můžeme i černou, kterou „vidíme“, jestliže nějaký povrch pohltí veškeré dopadající světlo a žádné neodráží.

Při použití barev v interiéru bychom měli respektovat základní barevnou harmonii:

1. Barvy vzájemně se doplňující, například modrá a oranžová, žlutá a fialová nebo červená a zelená vyvolávají příjemné pocity

2. Příjemně působí i kombinace dvou barev stejného tónu, ale různé sytosti – světlezelená se sytou zelenou, červená s růžovou

Obr.: I takto jednoduše zařízená kuchyně působí útulně a harmonicky – převažují tři barvy v pastelových tónech a všechny dokonale ladí s barvou dřeva. Modrá je současně vhodným akcentem.

3. Vhodná je i kombinace neutrální a pestré barvy – černá, šedá nebo bílá s modrou, žlutou či zelenou - vyvolávají klid, snižují napětí

V jednom prostoru bychom neměli kombinovat více než tři, maximálně čtyři barvy, a to nejen na stěnách, ohlídat musíme i zařízení a doplňky.

Další pravila pro použití barev:

· tmavé barevné odstíny prostor zmenší,

· světlé působí opačně,

· syté tóny na stěnách proto používáme spíše na malých plochách.

Nejjednodušší variantou při kombinování barev je spojení „tón v tónu“ - od nejsvětlejšího po nejtmavší, například od průsvitné růžové na záclonách až po sytou purpurovou v koberci na podlaze. Aby prostor nepůsobil unyle, je vhodné použít kontrastní barevný odstín, v tomto případě to mohou být menší stříbrné aplikace – třeba ve vzorování závěsů a stěn.

Naopak, pokud se rozhodneme pro zelenou barvu, pak je jejím vhodným doplňkovým tónem hnědý odstín. Zvolíme tedy například koberec v decentních světlých hnědo-zelených odstínech s tmavě zeleným vzorem a sedací soupravu v odpovídajícím zeleném tónu. Celek sladí stěny ve světle hnědém odstínu s akcentem vzorů v plné mědi.

Obr. 2: Barevné řešení „tón v tónu“ najdeme i v přírodě. V tomto případě je zde několik tónů zelené doplněno teplými odstíny doplňkové hnědé barvy.

Jinou možností je kombinování barev stejného jasu, to lze uplatnit především při použití jemných pastelových zemitých tónů.

Nebo zvolíme jednu ze základních barev a tu doplníme odstíny, v nichž prosvítá – tuto variantu je možné s výhodou použít u textilií v interiéru, které lze vrstvit, vázat, například u ubrusů či záclon a závěsů nebo textilních dekorativních žaluzií. Případně je možné s výhodou použít textilie vzorované technikami na bázi tepla či leptání, japonské stěny a závěsy na míru, které nabízí výtvarné ateliéry a firmy.

Дата добавления: 2015-11-16