Rokoko a klasicismus

Na baroko přímo navazuje další silně vizuální směr, rokoko, které se vyvinulo v průběhu 18. století. V architektuře vedlo k uvolnění forem a následné snaze včlenit stavby do okolního prostředí.

Na přelomu 18. a 19. století se plně prosadil klasicismus, který se snažil spíše odvrátit od baroka a rokoka, základním rysem byla střídmost a jednoduchost. Na počátku se nazýval empír, napodoboval antiku a egyptské stavby.

Charakteristika klasicistních staveb:

· trojúhelníkové štíty,

· rovné čisté linie,

· antické sloupy.

Místo církevních staveb vznikají úřední budovy, nemocnice a divadla, typické jsou také symetrické francouzské parky s vodotrysky a keři a stromy sestříhanými do různých útvarů.

Architektura 20. století

Pro druhou polovinu 19. století je typický historismus, který symbolizuje návrat k minulým stylům, pouze se jimi však inspiruje. Současně však využívá nové materiály a technické postupy a jednotlivé styly navzájem mísí.

Foto: Secesní budova původně Městské, nyní České spořitelny ve Vodňanech se zdobenou věžičkou a štítem, s typickými elegantními květinovými motivy na fasádě

Na tomto základě vyrostlá architektura 20. století již nemá jednotný styl.

Nové architektonické pojetí předznamenala dekorativní secese s florálními motivy a kolem roku 1910 se objevil kubismus, pro nějž byly charakteristické geometrické tvary. V architektuře nebyl tento styl obecně uplatňován, jedinou výjimkou jsou čeští architekti, především Josef Gočár, Josef Chochol nebo Emil Králíček, jejichž díla lze nalézt ve větší míře v Praze, ojediněle i jinde v republice.

Foto: Palác Adria na Novém městě v Praze architektů Josefa Zasche a Pavla Janáka pochází z let 1923-1924 a byl postaven ve stylu rondokubismu italskou pojišťovnou Riunione

I přes rozrůzněnost stylů je architektura 20. století i tak velmi zajímavá – používány jsou veškeré dostupné materiály – ocel, sklo, a ve druhé polovině století i plasty.

Po kubismu následovala éra architektonické moderny, která stála v protikladu k historismu a napodobování jiných stylů, a už se zcela oprostila od jakékoli zdobnosti a monumentality.

Následující funkcionalismus pak ovládl architektonickou tvorbu na dalších přibližně 50 let.

Charakteristika funkcionalistických staveb:

· domy jsou velmi strohé, často až neosobní,

· čistota stylu a harmonie linií jim však dodává určitý půvab a eleganci.

Sounáležitost se Sovětským svazem přinesla v mezidobí socialistický realismus. Později se začala stavět odosobněná panelová sídliště, velké továrny a další průmyslové stavby, kvalitních architektonických počinů nebylo příliš mnoho.

Zajímavé stavby začaly vznikat až v 90. letech, jako reakce na strohost a neosobnost předchozích let však v duchu postmoderny. Dnes se prosazují stále více směry inspirované organickými tvary, lehkými průsvitnými materiály, nekomplikovanou strukturou.

Foto: Pro nejmodernější soudobé paláce je charakteristická přímost a jednoduchost linií, spousta světla a velké prosklené plochy na fasádě, které je nutné čas od času čistit

V interiérech se pak nejčastěji objevuje minimalismus, který se poprvé objevil v 50. letech.

Charakteristika minimalismu:

· střídmost,

· minimum tvarů, forem, detailů i materiálů,

· nejoblíbenější jsou sklo, dřevo a kov,

· pro zjemnění celkového dojmu jsou použity jemné textilie nebo naopak keramika a podobně.

Jestliže chceme vytvořit nadčasový interiér, pak je minimalismus jednou z vhodných variant

Дата добавления: 2015-11-16