VY UŽ JSTE TU BYL

Jistěže ano. Jistě. Já nikdy žádnou tvář nezapomenu.

Tak pojďte ke mně, ať vám potřesu rukou! Něco vám řeknu: já jsem vás poznal podle chůze ještě před tím, než jsem vám uviděl do obličeje. A nemohl jste si pro svůj nový příchod do Junction City, nejhezčího malého městečka ve státě Iowa – alespoň na této straně řeky – vybrat lepší den. Ale jděte, zasmějte se přece; to měl být jen takový vtip.

Posadíte se na chvilku ke mně? Tady na té lavičce u Památníku padlých to bude příjemné. Sluníčko tu pěkně hřeje a vidíme odtud na celý střed městečka. Jen musíte dávat pozor na třísky; tahle lavička tu je už od doby, kdy Hector byl ještě štěňátko. Heleďte – koukněte se támhle. Tam ne, trochu víc doprava. Na tu budovu se zabílenými okny. To bývala kancelář Sama Peeblese. Dělal do realit – a byl výborný. Pak si vzal Naomi Higginsovou z Proverbie, kousek odtud, a odstěhovali se – jako se dneska vlastně stěhují skoro všichni mladí.

Ta budova je prázdná už déle než rok – od té doby, co začaly ty kšefty na středovýchodě Států, tak tady to jde s ekonomikou od deseti k pěti – teď už si tam ale má konečně někdo otevřít obchod. Byla kolem toho taky spousta řečí – to si jistě umíte představit. Ale víte přece, jak to tu chodí: na takovém hnízdě, jako je Junction City, kde se, jak je rok dlouhý, nic moc neděje, představuje otevření každého nového obchodu velkou slávu. A podle toho, jak to tam vypadá, už ta sláva vypukne brzo; poslední řemeslníci tam skončili v pátek, zabalili si svoje fidlátka a odjeli. Podle mne tedy –

Kdo?

Jo ta! Ale to je přece Irma Skillinsová. Bývala ředitelkou na místní měšťance; byla to široko daleko první a jediná ředitelka školy – jak jsem aspoň slyšel. Před dvěma lety šla do důchodu a současně nejspíš praštila i se vším ostatním – opustila Hvězdy východu, Dcery americké revoluce, Hráčský klub Junction City. Slyšel jsem, že i přestala zpívat na kůru. Nejspíš kvůli svému revmatismu – má ho dost silný. Vidíte, jak je shrbená? Ta by jistě byla ochotná dát cokoliv za trochu úlevy.

Vidíte to? Jak tam okukuje ten nový obchod? No a proč ne? Možná je stará – ale není ještě mrtvá, ani zdaleka ne. Mimoto znáte přece to rčení, že zvědavost zabila kočku, ale uspokojená zvědavost ji zase přivedla k životu.

Jestli přečtu, co tam je napsáno? No pochopitelně, že ano! Před dvěma lety jsem začal nosit brýle, ty mám ale jen na blízko; na dálku vidím výborně. Je tam nahoře napsáno BRZY OTEVŘEME a pod tím VYSLYŠENÉ MODLITBY – OBCHOD, JAKÝ TU JEŠTĚ NEBYL. A na poslední řádce – momentík, ta je trochu menšími písmeny – na poslední řádce je napsáno Nebudete věřit vlastním očím! Já svým nejspíš věřit budu. Stejně se říká, že není nic nového pod sluncem – a to je i můj názor. Ale však ona Irma ještě přijde. Když už kvůli ničemu jinému, tak si aspoň bude chtít dobře prohlédnout člověka, který se rozhodl zavěsit nad bývalou kancelář Sama Peeblese takový jásavě červený baldachýn!

A možná se tam půjdu podívat i já. Myslím, že tam zajde skoro každý z městečka – jen tak ze zvědavosti.

Stejně to ale je zajímavý název pro živnost, že? Vyslyšené modlitby. Člověk začne být zvědavý, co je asi uvnitř ke koupi.

V obchodě s takovým názvem to může být totiž cokoliv.

Naprosto cokoliv.

Edice Světová próza

Z anglického originálu Needful Things,

vydaného nakladatelstvím Viking Penguin, New York 1991,

přeložil Gabriel Gössel.

Obálku navrhl Jan Weber.

Graficky upravila Helena Kynclová.

Vydalo nakladatelství Melantrich,

Václavské náměstí 36, 112 12 Praha l, v roce 1993.

Odpovědná redaktorka Dana Bryndová.

Technická redaktorka Vlasta Machová.

Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s., Český Těšín.

AA 45,49; VA 47,62. Stran 624. I vydání.

Дата добавления: 2015-10-29