Podestám neodzvonilo

V případě, že obývací pokoj slouží také jako ložnice či pracovna, nabízí se jako jedno z možných řešení podesta. Ta již nebývá v současných bytech k vidění příliš často, nahradily ji právě různé vestavné systémy, nicméně za určitých okolností to může být řešení velmi praktické, a současně i elegantní.

Jak postavit podestu?

Je to vlastně podlaha s vnitřním úložným prostorem. Zvýšení je takové, kolik nám dovolí daná místnost, pro snazší nastupování na zvýšenou část podlahy pamatujeme na jedné straně na malé schůdky.

Základem je stabilní konstrukce, kterou tvoří latě, upevněné na zdi, a další, z nichž je sestaven rošt. Na něm jsou položeny a přišroubovány OSB desky, které se po obvodu vzájemně navíc spojují na pero a drážku.

Typ desek i spojení je důležité pro jejich ztužení, neboť tvoří podklad pro pochůznou plochu podesty, která by se v opačném případě mohla prohýbat.

Tloušťka desek by měla být alespoň 15 mm, a to jestliže se rozhodneme pro pochůznou vrstvu z palubek. Pod koberec, marmoleum, PVC, keramickou dlažbu nebo plovoucí podlahovinu, případně pokud je chceme nechat jako pochůznou vrstvu, dáváme pro zajištění dostatečné tuhosti tyto desky ve dvou navzájem zkřížených vrstvách.

Vzhledem k tomu, že jde o interiérové vybavení, volíme desky bez formaldehydu. Rošt má při obvyklém rozměru desek 1250 x 2500 mm rozteč 625 mm a desky se dávají překládaně, tedy jako cihly. Ve směru kolmém volíme rozteč 1250 mm. Rošt je nezbytné dostatečně podepřít, obvykle v křížení latí, případně tak, abychom mohli umístit výsuvné kontejnery.

Do podesty pak zabudujeme velkoobjemové zásuvky, opatřené kolečky nebo zasazené do lyžinových pojezdů, které usnadní manipulaci, a uložíme do nich kromě lůžkovin a oblečení třeba sportovní potřeby nebo dětské hračky.

Může v ní být místo i pro postel. Ta není příliš vhodná k běžnému spaní, neboť je příliš nízko u země, k příležitostnému přespání například pro návštěvy však stačí. Přes den může také sloužit jako prostor pro dětské hry.

Zvýšená podlaha skýtá ale i další možnosti využití prostoru. Například místnost opticky rozdělí, když bude zabírat pouze její určitou část - na podestě bude pak místo pro televizi, hudební soustavu či domácí video a pohodlný sedací nábytek, ve snížené části může být jídelna nebo pracovní kout s příruční knihovnou a psacím stolem, který v případě potřeby zakryjeme třeba paravánem. Pokud slouží místnost i jako ložnice, umístíme na podestu odlehčené dvojlůžko nebo futon, který slouží přes den k pohodlnému sezení a večer se rozloží a promění tuto část místnosti v prostor ke spaní.

Ložnici vyrobíme také vyklopením sklopného lůžka, které je přes den ukryto v jedné z vestavných skříní. Častým řešením prostoru pro spaní v malých bytech bývá postelové patro, pod nímž je umístěn sedací nábytek či minipracovna

Mini, ale přesto plnohodnotná kuchyně

S obývákem bývá v malometrážních bytech obvykle spojená kuchyně, a pokud tomu tak není, je to žádoucí. Neboť kuchyň je srdcem každého, ať malého či většího bytu.

V tomto případě se zpravidla jedná o velmi malou místnost nebo dokonce pouhý kuchyňský kout, kde je třeba hospodařit s každým centimetrem.

Nejvýraznějším kusem nábytku s největší čelní plochou je kuchyňská linka, její konstrukce, vzhled a barva proto zásadně ovlivní celý prostor.

Foto: V malém bytě si můžeme vystačit i s malou kuchyňskou linkou, místo se pak najde i pro jídelní kout

Jaké barevné kombinace se hodí do kuchyně?

· Světlé dřevo kombinované se žlutou, oranžovou či zelenou působí zářivě a svěže,

· doplňková modrá zase celek zjemní a zútulní.

· dvířka v módní bordó či jiné tmavé barvě, a případně ještě ve vysokém lesku bychom měli kombinovat se světlými barevnými tóny a kovovými doplňky,

· zapomenout bychom neměli ani na prosklená dvířka a prosvětlená dna skříněk.

Do malé kuchyně lze koupit takzvanou kompaktní kuchyňskou sestavu, vybavenou všemi nejnutnějšími spotřebiči samozřejmě v minimálních rozměrech. Je tedy určena především lidem, kteří žijí sami, zpravidla se stravují jinde a doma netráví příliš času.

Klasickou linku si necháme raději vyrobit přímo na míru, abychom využili v daném prostoru každý centimetr, neboť je možné jednotlivé kusy přizpůsobit stávajícím dispozicím místnosti.

Důležité je také prostorové uspořádání minikuchyně v souvislosti s vedením vody, elektřiny a plynu. Pokud je to jen trochu možné, je z hlediska ergonomie i velikosti úložných prostor optimální uspořádání do L nebo U či ve dvou protilehlých linkách.

V případě jediné možné varianty uspořádání skříněk v jedné linii doplníme nábytek pojízdnými stolky a kontejnery.

Aby linka nepůsobila v malém prostoru příliš robustně, prosvětlíme ji zmíněnými prosklenými dvířky, výplní ovšem může být i textilie či jemné drátěné pletivo a podobně.

Foto: Do malé kuchyně lze pořídit výsuvný jídelní stolek pro snídani či oběd ve dvou

Vhodné i praktické jsou i pouhé poličky mezi skříňkami, mohou být jen dvě nebo tři nad sebou. Skříňky v dolní části linky nahradíme částečně například také policemi v kombinaci s mobilními kontejnery, které slouží pro odkládání různých věcí, lze je rychle a snadno převézt na jiné místo, mohou sloužit jako příruční stolek s potřebami pro konkrétní přípravu jídla a podobně. Stolek může mít i výklopná postranní křídla. Pod jednu pracovní desku v kuchyni se tak vejde hned několik skříněk či stolků a podle jejich skladebnosti také větší či menší doplňková odkládací plocha. Mobilní kontejnery mohou mít místo horní odkládací platformy ohřívací nebo grilovaní desku, jiné typy bývají naopak skládací, po stranách je možné navíc umístit i kapsáře na drobnosti, do nichž uložíme vše, co potřebujeme, ale které v případě potřeby nejsou překážkou při sklopení či složení stolku.

Abychom měli drobné nástroje a jiné potřebné předměty v kuchyni stále po ruce, můžeme je i zavěsit na různé závěsné systémy, které upevníme na stěnu nad pracovní desku.

Koupelna „vše v jednom“

Jestliže obýváme minibyt, existuje velká pravděpodobnost, že i koupelna bude maličkých rozměrů. Ta na první pohled vzbuzuje dojem, že je vhodné se v ní zdržovat pouze po dobu nezbytně nutnou. Ovšem i malá koupelna má řešení, i když ne vždy je možné prostě zvětšit půdorys.

1. krok:	První na řadě je tedy optimální uspořádání zařizovacích předmětů. Nejprve musíme mít jasno, co by v naší minikoupelně mělo nutně být. · Kolik členů rodiny ji ráno využívá ve stejném čase? · Stačí nám sprcha nebo bychom ocenili vanu? · Musí se do koupelny vejít i pračka?
2. krok:	Pak si změříme pečlivě rozměry místnosti, každý centimetr je totiž důležitý, a začneme hledat vhodné obklady, a pak i sanitu a mobiliář. Při výběru obkladu bychom měli brát zřetel nejen na současné trendy, ale i velikost a rozměry vzhledem ke konkrétní koupelně. Obecně se sice dá říci, že veliké dlaždice do malé koupelny nepatří, není to však třeba dodržovat striktně. K tomu je ještě nutné brát v úvahu rozložení jednotlivých dlaždic v ploše podlahy. Platí, že by se sanita měla umisťovat středem na spáru nebo doprostředka dlaždice, rozměr dlažby tedy volíme také podle tohoto hlediska. Pokud jde o aktuální velikost dlaždic, obecně převažují velkorozměrové dlaždice obdélníkového tvaru, pokud se používají čtvercové, pak většinou až o rozměru 60 x 60 cm. Tento vývoj není dán pouze módností, ale především praktičností – čím méně spár je, tím jsou povrchy hygieničtější a snáze se udržují. Vývoj spěje k deskovým koupelnovým obkladům či omyvatelným nátěrům, které evokují průmyslový vzhled, ovšem nejsou opět dogmatem, hodí se spíše do moderních a technických interiérů.
3. krok:	Nejprve vybereme sprchový kout, popřípadě vanu se sprchovou zástěnou, určenou do malých prostor. Pokud jde o její tvar, naprosto nevhodná je vana rohová, která sama o sobě zabírá hodně místa, ale prostor na koupání je v poměru k němu malý. Naopak dobrou volbou je takzvaná vana úhlopříčná, v níž se dá ležet napříč, při menších standardních rozměrech nám nabídne užitečné centimetry navíc. Případně zvolíme částečně zkosenou vanu, která má v širším konci vsazenou zástěnu a umožňuje tak i pohodlné sprchování, k určitým typům van je možné dokoupit i masážní box nebo relaxační sprchové hlavice. Jestliže se rozhodneme pro sprchový kout, místo ušetří typ bez vaničky s odtokovým žlábkem. Umyvadlo vybíráme raději oblé a nejlépe se skříňkou, která odpovídá jeho tvaru. V malé koupelně obvykle nebývá toaleta, je tedy možné v některých případech instalovat i umyvadla dvě.

Pár centimetrů navíc bychom mohli získat vybouráním zděné příčky, oddělující koupelnu od chodby a nahradit ji tenkou stěnou z tvrzeného skla či levnějšího polykarbonátu s posuvnými dveřmi. Průsvitná stěna by současně mohla propouštět světlo z koupelny do chodby.

V případě samostatně umístěného WC stojí za zvážení i spojení těchto dvou místností a zisk vcelku velkého prostoru, ovšem ne vždy by provoz domácnosti snesl toto zatížení.

Pokud jde o vybavení minikoupelen, výrobci sanity i koupelnového nábytku mají v sortimentu prvky, které nejen šetří místo, ale také zvyšují užitný komfort - prostorově nenáročné zařizovací předměty jsou proporcemi i možnostmi instalace přizpůsobeny malým rozměrům. Svým tvarem mohou dokonce vyplňovat nevyužitelná místa, to znamená rohy, úzké proluky mezi zdí a vanou a podobně.

Foto: I ve velmi malé koupelně je možné mít veškerý komfort včetně bidetu. Vana je vybavena pevnou zástěnou pro pohodlné sprchování. Zbylo i místo na skříňky a pračku.

Můžeme tedy využít rohové umyvadlo či pisoár, prostor ušetří závěsné WC, nad WC nebo nad pračku je možné umístit skříňku se zvýšenými bočnicemi. Další vychytávkou do minikoupelny jsou takzvané sady vybavení „vše v jednom“, může to být třeba umyvadlo vestavěné do skříňky, s níž je spojeno zrcadlo a osvětlení, případně rohové umyvadlo s rohovou spodní a popřípadě i horní skříňkou, tu může nahradit rohová toaletní skříňka se zrcadlem ve dvířkách. Další sestavou je WC spojené s bidetem, tedy WC, jehož součástí je bidetová sprška. Samostatnou kapitolou jsou vpravdě multifunkční vany se sprchou, masážním boxem a vířivkou.

Дата добавления: 2015-11-16